Zkouška odvahy – Příběhy nezletilých politických vězňů padesátých let
Desátý ročník festivalu Mene Tekel zahájen
Praha, 23. února 2016 – Slavnostním zahájením v Chrámu Panny Marie Sněžné byl v pondělí 22. února zahájen desátý ročník festivalu Mene Tekel. Ústav pro studium totalitních režimů, který patří k tradičním partnerům této události, se na letošním jubilejním ročníku podílí výstavou Zkouška odvahy a prezentací nově vydané knihy Gerharda Scholtena Meze všemi tábory. Život v době, která zešílela...
Oddělení výstav a vzdělávání připravilo na závěr roku pamětnickou výstavu, tematicky zaměřenou na politickou perzekuci mladistvých v prvních letech režimu. Téma, jemuž historickou obcí dosud nebyla věnována větší pozornost, mapuje osudy a odbojovou činnost čtyř skupin, založených v období 1948–1949 a zahrnujících ponejvíce skauty, Sokoly a příslušníky režimem pronásledovaných rodin - živnostníky a zemědělce. Obsahově se výstava opírá o studium archivních materiálů, dochovaných v Archivu bezpečnostních složek, ve IV. oddělení Národního archivu a svědectví žijících pamětníků, převážně v litomyšlském regionu. Záměrem autora bylo nejen přinést informace o zajímavé skupině politických vězňů, ale i upozornit na jejich dosud opomíjené postavení.
První vernisáž se uskutečnila v budově Gymnázia Aloise Jiráska v Litomyšli 15. 12. v 15 hodin. Pražskou premiéru měla výstava při zahájení festivalu proti totalitě a bezpráví Mene Tekel 23. 2. 2009. Naposledy bude potom k vidění na jaře 2009 v Brně – uskuteční se tedy v místech, kde se pojednávané události odehrály a kde dodnes žije většina pamětníků. K výstavě bude zároveň k dispozici i katalog, obsahující hlubší rozbor jednotlivých případů a rozšířenou nabídku fotografií a dokumentů.
Výstava vznikla za hmotného přispění občanského sdružení Post Bellum a ve spolupráci s Regionálním muzeem v Litomyšli.
- Výstavní panely (PDF 10,5 MB)
Vernisáže výstavy
- Vernisáž výstavy – Holice, základní škola, 22. září 2009
- Vernisáž výstavy – Turnov, Židovská synagoga, 7. července 2009
- Vernisáž výstavy – Jičín, kulturní sál Lepařova gymnázia, 4. května 2009
- Vernisáž výstavy – Brno, Minoritský klášter, 19. března 2009
- Vernisáž výstavy – Litomyšl, gymnázium Aloise Jiráska, 15. prosince 2008
Vernisáž výstavy – Holice, základní škola, 22. září 2009
Výstava Zkouška odvahy. Příběhy nezletilých politických vězňů padesátých let byla po Litomyšli, Praze, Brně a Jičíně přemístněna do základní školy v Holicích. Zde byla dne 22. září 2009 slavnostně zahájena za účasti Milana Paumera, který po promítání filmu Martina Vadase „Země bez hrdinů, země bez zločinců...“ diskutoval se studenty.
Vernisáž výstavy – Turnov, Židovská synagoga, 7. července 2009
Vernisáž výstavy – Jičín, kulturní sál Lepařova gymnázia, 4. května 2009
Výstava Zkouška odvahy byla po Litomyšli, Praze a Brně slavnostně zahájena v Jičíně. 4. května 2009 ji v kulturním sále Lepařova gymnázia v Jičíně otevřeli společně ředitel Odboru edičního Ústavu pro studium totlaitních režimů pan Michal Hroza a bývalá politická vězenkyně Hana Truncová. Záštitu nad výstavou převzal ředitel gymnázia pan Miloš Chlumský. Zvláštní pozornosti se dostalo proslovu Hany Truncové, která zde krátce vylíčila svou životní pouť, na které se setkala s represí jak ze strany nacistického, tak i komunistického totalitního režimu. Vernisáže se zúčastnili studenti Lepařova gymnázia, veřejnost a zástupci veřejných institucí v Jičíně. Výstava byla přístupna veřejnosti ve dnech 14.–17. května v prostorách Průmyslového paláce v Praze jako součást informačního stánku Ústavu pro studium totalitních režimů v rámci veletrhu Svět knihy 2009.
Zahájení výstavy – Brno, Minoritský klášter, 19. března 2009
Výstava Zkouška odvahy se v průběhu předešlých dní přesunula na svou třetí zastávku po českých městech. Po vernisážích v Litomyšli a v Praze ji zástupci Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek představili nyní i brněnské veřejnosti. Stejně jako v Litomyšli, kde prostory poskytlo Gymnázium Aloise Jiráska, konala se i v Brně výstava na více než symbolickém místě - v minoritském konventu. V letech 1945–49 zde měl klubovnu 64. homogenní (katolický) skautský oddíl, jehož čtyři činovníci pod dojmem úmrtí ministra zahraničí Jana Masaryka založili odbojovou skupinu. Přísežnou deklaraci ukryli poté do sloupku Lorety, která je jako poutní místo součást klášterního komplexu. Odbojová skupina Jana Masaryka je jedním z témat výstavy, zaměřené obecně na připomenutí osudů mladistvých politických vězňů - většinou skautů, studentů nebo učnů, kteří zejména v prvních letech režimu otevřeně protestovali proti společenskému a politickému vývoji. Výstava je ve svém celku prvním projektem, který se snaží českou veřejnost na tuto poměrně opomíjenou kapitolu politické perzekuce v době komunistického režimu upozornit. Skupina mladistvých politických vězňů (tj. objektivně souzených za vlastizrádné zločiny podle ducha i litery zákona č. 231/48 Sb.) se zejména aktivitami KPV v Litomyšli snaží léta upozornit na diskriminující postavení v důsledku zákonného minima odsezeného trestu, které zavdává důvod k finančnímu odškodnění. Své stanovisko k tomu vydal i předseda Konfederace politických vězňů Jiří Kopřiva, který jako mladistvý odseděl v letech 1950–1952 dvouletý trest za provinění vlastizrady: „Nechceme se srovnávat s dospělými politickými vězni. Jen chceme upozornit na to, že jsme byli vytrženi ze školních lavic a většina z nás už se k maturitě nikdy nedostala. Dospělí vězni už něčím byli – vyučení, študovaní atd. I když jim ze začátku taky byla souzena dělnická lopata, postupně se to zlepšovalo. My jsme byli ničím, když nás zatkli a zůstali jsme ničím po celý život.“
Citace:
„Když po únoru 1948 začala diktatura proletariátu s vládou komunistické strany se svou lživou propagandou ve všech sdělovacích prostředcích, přinesla s sebou také totalitu a naprostou nesvobodu člověka. To naše skautská srdce a cit k naší vlasti nemohly vydržet. To byl naprostý opak našeho skautského slibu a zákonů, dle kterých jsme vychovávali naše bratry a sestry, a proto jsme se rozhodli – starší členové 64. homogenního oddílu u minoritů v Brně, že založíme skupinu a budeme všemi dostupnými prostředky bojovat proti komunistické zvůli...
(úryvek z pamětí Jiřího Langa, který jako sedmnáctiletý skaut zakládal Odbojovou skupinu Jana Masaryka)
„Po skončení výslechu přišel tatínek a já jsem mu musel v přítomnosti mladýho estébáka říkat do očí svou trestnou činnost. Ten estébák mi napovídal a vždycky dodal, jaká je za to sazba, celkem toho bylo tak asi na sto let. Když jsem skončil, tak dodal: ,A to všechno mu dělnická třída odpouští.‘ Žili jsme v určité naději, že to opravdu bylo nějaké gesto a že je to doopravdy. Akorát jsem se obával, že za to budou něco chtít. Jenže počkali až do šestnáctého září, kdy nás pozatýkali definitivně.“
(Miroslav Matějka o výslechu u Státní bezpečnosti)
„Na Borku jsme se sešli a tady mi Lněnička také půjčil starou italskou pistoli s jednou patronou. Tu jsem mu ale potom hned taky musel vrátit. Zalehli jsme v příkopě u cesty na Jarošov a čekali, až Kroulík pojede kolem. Měl jsem za úkol dát signál. Když se Kroulík objevil, zapískal jsem, Lněnička vystřelil a tím to skončilo. Potom jsme se báli, aby nás nikdo neviděl, takže jsme se vraceli oklikou. Od rybníka jsme šli domů a měli pocit, že najednou někdo jde. To byl starosta Soušek, který byl na stejné schůzi jako Kroulík a teď se vracel domů. Utíkali jsme pryč, aby nás neviděl, mezitím on vyběhl na hráz, zakřičel: „Stůj!“ a vystřelil. A my jsme s tou jednou patronou ze strachu vystřelili taky, ale spíš tak do země, ani už nevím. Vlastně jsme byli dost vyděšení.“
(Josef Křivka o zastrašovací akci proti funkcionáři KSČ, které se zúčastnil jako patnáctiletý)
„Když sbírali na Budislavi skupinu, utekli jsme a spali tu noc ve stohu. Když jsme přišli domů, matka brečela a říkala: ,Sháněli tě tady, máš se jít hlásit.‘ Sešli jsme se s Frantou Tmejem, potkal nás jeden starší pán, který věděl, že to tam sbíraj, a říkal: ,Kluci, nebojte se, vždyť je vám patnáct – daj vám na prdel a pustěj vás dom, co by tam s vámi dělali. To nám dodalo odvahy a šli jsme se přihlásit. Zavolali do Litomyšle, za chvíli přijeli a sebrali nás. Do Litomyšle si už pro nás přijeli estébáci z Pardubic. Tam mě hodili do cely, kde pod dekou ležel Honza Benešů z Cerekvice – kopečkář. Vystrčil hlavu a zeptal se: ,Co tu děláš?‘ Když jsem mu řekl co a jak, tak dodal:,'Člověče, musíš jim všechno říct, nebo tě ztlučou, žes to neviděl.‘“
(Josef Křivka o průběhu zatýkání skupiny mladých lidí v Budislavi)
„29. 3. 1950 přijelo několik šestsettrojek na Budislav. Tehdy jsem dělala na Centrofloru. Přišel za mnou předseda závodní rady a říkal: ,Dočkalová, pojď dolu.‘ Sebrali mě, jeli jsme k nám domů, kde udělali prohlídku. Bratr měl nějaké rodokapsy, takže ještě rodičům řekli, jak špatně nás vychovali. Po celodenním výslechu v Pardubicích nás odvezli domů. Z práce nás vyhodili a bylo nám řečeno, že musíme do dolů, abychom poznali těžkou práci dělníka. Na úřadě práce jim vedoucí ale řekl: ,Soudruzi, těm děvčatům není osmnáct.‘ Proto nás dali do cihelny do Stíčan, kde jsme přes týden bydlely na ubytovně. Byly jsme sice na svobodě, ale na každém kroku nás sledovala StB. Přesně za půl roku pro nás přijeli a odvezli do Chrudimi, dne 29. 9. 1950.“
(Milada Vopálková, rozená Dočkalová, která jako sedmnáctiletá pomáhala skupině zastrašující komunisty a vylepující protirežimní letáky)
Fotografie z vernisáže
Vernisáže se zúčastnili zástupci města Brna, Ústavu pro studium totalitních režimů a pozvaných pamětníků. Výstava potrvá do 8. dubna 2009.
Vernisáž výstavy – Litomyšl, gymnázium Aloise Jiráska, 15. prosince 2008
Výstava se koná od 15. prosince 2008 do 31. ledna 2009 v prostorách gymnázia Aloise Jiráska v Litomyšli. Otevřena pro veřejnost je vždy v úterý a ve čtvrtek od 10.00 do 16.00.
- Plakát výstavy (PDF 404 kB)
- Pozvánka (PDF 218 kB)
Ohlasy v médiích
- Komunisté zavírali i děti. Stačilo vytisknout letáky (aktuálně.cz, 15.4.2009)
