Výstava Kolektivizace v obrazech
Komunistická propaganda kolektivizaci zemědělství věnovala náležitou pozornost a podporovala její prosazení nejen formou natáčení tematicky spřízněných filmů, ale také propagandou ve formě plakátů, fotografií atd.
Jedním z výstupů dokumentačního projektu zaměřeného na mapování historické etapy kolektivizace venkova je výstava Kolektivizace v obrazech, která byla od 5. do 15. prosince 2011 instalována v galerii Rumunského kulturního institutu v Praze coby doplněk filmové přehlídky nazvané Biograf s agitkou.
Výstava bude k vidění též v Bratislavě v Polském kulturním institutu v květnu 2012 u příležitosti konání odborného mezinárodního semináře na téma kolektivizace venkova, který pořádá slovenský Ústav pameti národa.
Výstava Kolektivizace v obrazech představuje reflexi daného tématu ve formě prezentace plakátů, dobových fotografií a novinových karikatur. Doplňkem výstavy jsou obrazové artefakty provenience tehdejšího odboje a odporu. Výstava prezentuje část československé, maďarské a rumunské obrazové produkce. Na její přípravě se podílel ÚSTR, Národní zemědělské muzeum, Ústav pameti národa Bratislava a Rumunský kulturní institut.
Vizuální politická propaganda a manipulace v plakátech, kresbách a fotografiích
Vizuální propaganda vždy patřila k hlavním nástrojům ovlivňování širokých mas. Z toho důvodu i totalitní režimy využívaly jejího potenciálu značnou měrou. V první polovině 20. století sice vzrůstala propagační důležitost filmu a rozhlasu coby efektivních masových komunikačních kanálů, ovšem tradiční způsoby šíření informací formou plakátů, fotografií, letáků či kreseb nezanikaly. Důvodem byla jejich dostupnost a také léty prověřené výtvarné postupy. Obsah propagandistických materiálů se sice měnil v závislosti na tom, kdo a ve jménu jakých idejí se společnost snažil ovlivnit, forma však zůstávala obdobná.
Základy principů masové propagandy byly položeny už během první světové války a následně v období bolševické revoluce a upevňování komunistické moci v Rusku, později Sovětském svazu. Pozoruhodné přitom bylo, že především ve 20. letech se propaganda často formálně opírala o progresivní výtvarné postupy, které prosazovala ruská umělecká avantgarda. Příklon k polopatické estetice tzv. socialistického realismu nastal až později. Vizuální propagandu aktivně využíval i nacistický režim, který se od začátku 30. let prosazoval v Německu. Ten k ovládnutí mas využíval například pečlivě koordinovaná shromáždění, noční procesí s pochodněmi, světelné efekty, ale také film, či méně produkčně náročné výtvarné prostředky.
Vizuální propaganda se začala rozvíjet taktéž v českém demokratickém prostředí. Souviselo to s hrozícím nebezpečím, jemuž Československá republika čelila v průběhu třicátých let. V nejvypjatějším období před vypuknutím druhé světové války se proto na ulicích či v tisku hojně objevovaly plakáty či kresby povzbuzující obyvatele k odhodlání obstát v konfliktních časech. Důležitá byla též instruktáž k náležitému chování v krizových okamžicích. V období protektorátu se v okupovaných krajích přirozeně uplatnila nacistická estetika a propracované propagandistické metody německého nacionálněsocialistického režimu. Po osvobození československý stát principů masové propagandy přitom nadále využíval. Na pořadu dne byla obnova země a hospodářství. Kreseb, karikatur a hesel vytvořených na základě státního zadání ve veřejném prostoru neubývalo. Jejich ideologická podmíněnost byla však oslabena. Až po únoru 1948 se propaganda opět stala otevřeně politickou a sloužila k posilování komunistického systému. Běžné bylo přebírání vzorů ze Sovětského svazu a tak i propaganda formálně splňovala kritéria protežované estetiky socialistického realismu.
Kolektivizace venkova patřila k prioritním cílům komunistické politiky, a proto i při ní byla uplatněna široká škála podpůrných prostředků propagandy. Vedle filmové tvorby a rozhlasových pořadů se uplatňovalo především vyvěšování plakátů a používání kreseb či politicky podmíněných anekdot v tisku. Do daného procesu se zapojila také řada výtvarníků, kteří se otevřeně přihlásili k socrealistické estetice tehdejších let. Ideologicky zneužívána byla i dokumentární fotografie.
Pokud se nejdříve pozastavíme u ní, je možno konstatovat, že fotografie reflektující venkov padesátých let jsou většinou aranžované. S pořizováním momentek běžných pro pozdější období se proto takřka nesetkáváme. Většina tehdejších fotografií z českých a slovenských vesnic spíše než bezprostřední skutečnost zachycuje její stylizovanou podobu. I přesto dobové snímky poskytují mnoho informací a podnětů. Lze se totiž ptát, co bylo záměrem jejich stylizace, jejich kompozičního uspořádání a jaký mají vztah k tehdejší realitě.
Karikatura byla totalitním režimem využívána především za účelem symbolického postižení jevů z hlediska vládnoucí ideologie negativních. Její výhodou byla významová hutnost a břitkost. Postihovala problémy stručněji, efektivněji a také emotivněji než prostý text. Dalším specifikem karikatury bylo také vědomí její nadsazenosti a distance od reality, což vyžadovalo určité interpretační úsilí. Karikatura uplatňovaná v tehdejším tisku přitom pracovala s poměrně omezenou škálou stereotypů a symbolů.
Plakáty na rozdíl od karikatur umožňovaly sdělit na větší ploše více informací. V jejich obsahu se uplatňovala jak kresba, tak využití textu. Plakát byl esencí „nového“ života v tom smyslu, že ikonickými prostředky manifestoval hodnoty nového řádu: kolektivismus a odmítání principů „starého“ světa. Plakát měl jednoznačně mobilizující a zároveň didaktické poslání. Ústředním motivem často byly žně, boj proti mandelince bramborové či uplatnění nové mechanizace. Součástí plakátů bývaly také instruktážní pokyny pro zemědělce.
Soubory fotografií, karikatur a plakátů, které výstava Kolektivizace v obrazech prezentuje, pochází z různých zdrojů. Pro pochopení internacionality komunistické propagandy jsou zde k dispozici nejen artefakty československé provenience, ale také ukázky z tvorby rumunské a maďarské, a to včetně filmových plakátů. Estetika socialistického realismu a komunistická propaganda v zemích někdejšího východního bloku pracovala s obdobnými prostředky. Všem byl vzorem kánon ideologicky podmíněné a esteticky vyhraněné sovětské propagandy. Zajímavé srovnání s uvedenými obrazovými položkami státní propagandy skýtá i několik obrazových artefaktů tematizujících dobový protikomunistický odboj.
Odbojové letáky (zdroj: Ústav pameti národa Bratislava)
Plakáty (zdroj: Národní zemědělské muzeum)
