Vít Abrahám (1906–1969)
Narodil se 7. března 1906 v Hrotovicích, okres Moravský Krumlov, v rodině Leopolda Abraháma a Terezie, rozené Smutné. Po absolvování pěti tříd reálného gymnázia v Moravských Budějovicích byl v roce 1922 vyslán se skupinou prvních jedenácti bohoslovců na teologická studia do Srbska. Po čtyřech letech strávených na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovcích absolvoval s výborným prospěchem odbornou zkoušku kněžské způsobilosti.
Po návratu do vlasti konal v letech 1927–1929 v divizní nemocnici v Brně prezenční vojenskou službu. V září 1929 složil na státním gymnáziu v Bělehradě dodatečně maturitní zkoušku. V únoru 1930 se podrobil nostrifikační zkoušce na státním reálném gymnáziu v Praze XII, načež jeho maturitní vysvědčení bylo ministerstvem školství a národní osvěty uznáno platným i pro území Československé republiky. Od té doby byl eparchiální radou pověřen vedením kancelářské agendy pražské pravoslavné církevní obce. Mimoto v Praze na několika školách vyučoval pravoslavné náboženství. Dne 25. ledna 1931 jej biskup Gorazd v Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech vysvětil na jáhna a 28. ledna 1931 v témže chrámu na kněze.
V Praze a od roku 1934 v Řimicích pracoval jako referent osvětového odboru eparchiální rady. Od září 1935 do ledna 1936 vypomáhal nemocnému otci Aloisi Václavu Čiklovi v duchovní správě pravoslavné církevní obce v Přerově. Poté byl pověřen obnovou náboženského života v Táboře, kde za působení Jana Elšíka církevní obec odpadala od pravoslavné víry. Ve stejné obci byl v roce 1938 ustanoven oficiálním duchovním správcem. Přes pastoraci na školách i mezi laiky se mu zpočátku nedařilo rozšířit okruh praktikujících příslušníků. Situace se začala zlepšovat až od poloviny roku 1937, kdy církevní obec uspořádala k uctění památky M. Jana Husa velkou manifestaci v Táboře a na Kozím Hrádku. V Táboře se otec Vít Abrahám poznal také se svou budoucí manželkou Věrou, rozenou Kotounovou. Společný sňatek uzavřeli v listopadu 1941.[1]
Bohoslužby se v Táboře až do září 1942, kdy byla pravoslavná obec násilně rozpuštěna, konaly ve školní budově na Parkánech. Dne 26. září 1942 Gestapo spustilo celorepublikovou zatýkací akci namířenou proti pravoslavným duchovním a činovníkům sborů starších. Tajná státní policie vyrabovala kancelář duchovní správy a otec Abrahám byl v Táboře uvězněn. Na nucené práce do Flugmotorenwerke Ostmark G. m. b. H. ve Vídni byl přikázán 2. listopadu 1942. Po osvobození se sice vrátil do Tábora, ale odešel do civilního zaměstnání. Pracoval jako úředník v družstevní mlékárně. Zemřel po dlouhé chorobě ve věku 63 let. Pohřební rozloučení proběhlo 8. září 1969.
Martin Jindra
Prameny:
- Archiv olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích, nezpracováno, evidenční list Víta Abraháma.
- Státní okresní archiv Tábor, fond Okresní úřad ochrany práce Tábor, karton 39, inventární číslo 110, signatura 6611, seznamy nuceně nasazených – V. Abrahám.
- Státní okresní archiv Tábor, fond Okresní úřad Tábor, karton 1352, inventární číslo 3959, signatura VII/27, Česká pravoslavná církev (1938–1946).
- Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, fond Diecézní rada CČS(H) Olomouc, karton 133, inventární číslo 1251.
Literatura:
- Jak žijeme. Hlas pravoslaví, 1969, č. 8, s. 192.
- Novák, Antonín Jiří: Tam tichou nad Lužnicí… Hlas pravoslaví, 1979, č. 7–8, s. 183–184.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] V roce 1947 se manželům narodil syn Vladislav.
