Vadim Delone (1947–1983)
Vadim Delone se narodil v roce 1947 v moskevské intelektuálské rodině. V souladu s rodinnou tradicí vystudoval prestižní matematickou školu. Na moskevském pedagogickém institutu pak absolvoval studium filologie.
V roce 1967 se zúčastnil demonstrace na Puškinově náměstí na podporu tzv. moskevské čtyřky – souzených spisovatelů kolem Jurije Galanskova a Alexandra Ginzburga. Byl zatčen a odsouzen na jeden rok podmíněně. Soudním nařízením však musel opustit Moskvu. Odjel do Novosibirsku, kde od ledna do června 1968 pokračoval ve studiu filologie na tamní univerzitě. Většinu času trávil psaním. Od svých 13 let se věnoval poezii, později mu začala vycházet v samizdatu. Během pobytu ve vyhnanství byly jeho básně stejně jako některá politická prohlášení poprvé publikovány v zahraničí.
V reakci na invazi sovětských vojsk do Československa rozvinul 25. 8. 1968 na Rudém náměstí v Moskvě společně s Pavlem Litvinovem transparent s textem „Za vaši a naši svobodu“. Stejně jako ostatní demonstrující byl okamžitě zatčen a uvězněn.
Uvědomoval jsem si, že cena, kterou budu muset zaplatit za pět minut svobody na Rudém náměstí, bude nejspíš několik let vězení, prohlásil v říjnu 1968 během závěrečné řeči u soudu, který jej poslal na dva roky a 10 měsíců do pracovního tábora. Jako trest za hlasité recitování básní během eskorty jej cestou z Moskvy do pracovního tábora v Tjumenské oblasti na Sibiři převáželi v poutech. Ačkoli trpěl srdečními problémy, byl společně s kriminálními vězni nasazován na nejtěžší práci v lágru – kácení stromů. Poté, co u něj byly při táborové prohlídce nalezeny básně, nesměl šest měsíců přijímat návštěvy ani balíčky.
Po propuštění z tjumenského lágru v roce 1971 se Delone vrátil do Moskvy. O čtyři roky později emigroval do Francie spolu s manželkou Irinou, která byla rovněž několik let vězněna. Žili v Paříži, jež se stala útočištěm pro mnohé pronásledované disidenty ze Sovětského svazu. V roce 1983 zde Delone zemřel na infarkt.
