Rudolf Slánský
* 31. 7. 1901 Nezvěstice
† 3. 12. 1952 Praha
Vyrůstal v rodině obchodníka. Politicky se angažoval již během studia na plzeňském gymnáziu (maturita 1920). Během studia na Vysoké škole obchodní v Praze se sblížil s marxistickou levicí v sociální demokracii, patřil mezi zakládající členy KSČ. Byl činný v Komsomolu a společně s dalšími pozdějšími exponenty Gottwaldova vedení se podílel na formování radikálně levicové skupiny, která kritizovala vedení strany ztělesňované Bohumírem Šmeralem. Do roku 1924 pracoval jako vedoucí zahraniční rubriky Rudého práva. V rámci rozptýlení skupiny mladých levých opozičníků jej vedení strany vyslalo do Ostravy, kde v různých stranických funkcích fungoval další tři roky. V roce 1926 se stal šéfredaktorem ostravského Dělnického deníku a následně byl zvolen krajským sekretářem. Téhož roku jej však jako exponenta levicové opozice stranické vedení přesunulo do Kladna.
Ve vrcholící vnitrostranické krizi v letech 1928 a 1929 vystupoval jako jeden z hlavních představitelů Gottwaldovy skupiny, na V. sjezdu KSČ byl zvolen do politbyra a ústředního výboru. Ve svých osmadvaceti letech se stal jedním z nejdůležitějších představitelů komunistické strany. Jako vedoucí organizačního oddělení měl na starosti fungování stranického aparátu a styk s emisary Kominterny.
V letech 1934 – 1935 během Gottwaldova nuceného exilu v Moskvě byli společně s Janem Švermou faktickými vůdci KSČ. Zatímco Jan Šverma měl na starosti formulaci komunistické programatiky, Slánský řídil stranu po organizační stránce. Politika tandemu Šverma – Slánský byla na přelomu let 1935/1936 tvrdě kritizována Kominternou. V následné vnitrostranické kampani proti pravicovému oportunismu Slánský vykonal požadovanou sebekritiku. Na VII. sjezdu KSČ v dubnu 1936 byl znovu zvolen do vrcholných stranických funkcí, v nichž zůstal až do podzimu 1938.
V letech 1938 – 1945 působil v rámci moskevského exilového vedení KSČ, kde nadále patřil k nejužší stranické špičce. Na podzim 1944 byl společně s Janem Švermou vyslán na Slovensko, kde působil v hlavním štábu partyzánského hnutí. Po návratu do Československa se stal generálním tajemníkem KSČ. Byl taktéž členem předsednictva KSČ a poslancem Národního shromáždění. Jakožto „muž č. 2“ v KSČ měl rozhodující podíl na úspěšném převzetí moci v únoru 1948 a následném vývoji.
Na přelomu let 1950 a 1951 se začal připravovat československý politický proces s vedoucími komunisty. Měl odhalit velké protistranické spiknutí, které proniklo až do špiček KSČ. V souvislosti s probíhající kampaní proti sionismu a kosmopolitismu byla celá akce zaměřena výrazně antisemitsky. S postupujícím vyšetřováním a pokračujícím konstruováním případu protistátního komplotu byl do čela skupiny spiklenců postaven právě Rudolf Slánský.
Na zasedání ÚV KSČ 6. 9. 1951 byl Slánský po závažných obviněních (údajně budoval paralelní mocenské centrum ve straně) sesazen z funkce generálního tajemníka a měl nadále působit na pozici náměstka předsedy vlády. 23. 11. 1951 byl Slánský zatčen. Příprava procesu trvala další rok. Slánský byl podroben řadě výslechů, ve vězení se dokonce pokusil o sebevraždu.
Pečlivě zinscenovaný „proces s protistátním a spikleneckým centrem“ začal 20. 11. 1952 a po týdenním jednání soud vynesl rozsudky. Mezi jedenácti osobami odsouzenými k smrti byl i Rudolf Slánský. Popraven byl 3. 12. 1952.
V šedesátých letech byl v souvislosti s prováděním rehabilitací obětí nezákonností let padesátých projednáván také případ Rudolfa Slánského. V roce 1963 byl právně a občansky rehabilitován, stranické rehabilitace proběhla až v roce 1968.
