Rudolf Macek (1925)
Rudolf Macek se narodil 13. května 1925 v Náchodě. Otec, bývalý příslušník československých legií v Rusku, zemřel předčasně na následky těžkého úrazu, takže Rudolf vyrůstal jen se starším bratrem a matkou, která v Náchodě provozovala sklenářství.
Již od svého mládí byl aktivním členem náchodského Sokola a Skauta. V roce 1940 odešel studovat na Obchodní akademii v Lounech, kde o čtyři roky později úspěšně odmaturoval. Již v červnu roku 1944 však musel nastoupit k Technische Nothilfe v Ostravě, kde oddíly mladých mužů stavěly protiletecké kryty, odklízely trosky po náletech či vypomáhaly v petrolejce. Od března 1945 byli nasazeni v Praze a poté v Pardubicích. Odsud se Rudolfu Mackovi podařilo společně s jedním přítelem začátkem dubna 1945 utéct do Náchoda. V okolních lesích se skrývali téměř do posledních válečných dnů. Na konci války se pak zapojili do odzbrojování německých jednotek, které ustupovaly přes Náchod. Tehdy se Rudolf Macek rozhodl pro vojenskou kariéru a ještě v roce 1945 nastoupil na vojenskou akademii v Hranicích. Po jejím absolvování v roce 1947 vystřídal řadu útvarů po celých Čechách. Po Únoru 1948 byl však jako „politicky nespolehlivý“ odstraněn ze svého posledního útvaru a poslán na čtyřtýdenní kurz do Špindlerova mlýna.
Rudolf Macek se skutečně chtěl zapojit do aktivního odporu vůči novému režimu. Brzy se proto spojil s několika protikomunisticky smýšlejícími důstojníky, kteří mezi vojáky začali organizovat odbojovou skupinu. Jako hlavní cíl si vytyčili přípravu na možný konflikt mezi SSSR a západními zeměmi. Obdobné cíle měla také civilní buňka v Náchodě, které Rudolf Macek pomáhal získávat zbraně. Než však došlo na nějakou konkrétní odbojovou činnost, byla vojenská část skupiny prozrazena. Před samotným zatčením byl Rudolf Macek přeřazen od útvaru v Českých Budějovicích do Nového Mesta na Váhom, kde probíhal spojovací kurz. Zde ho také příslušníci Obranného zpravodajství (OBZ) dne 17. ledna 1950 zatkli. Ve vojenských věznicích v Bratislavě, na pražském Malostranském náměstí a na Hradčanech následně probíhaly výslechy zatčených vojáků. Po jejich skončení putovali všichni obvinění do soudní vazby ve věznici na Pankráci. Samotné soudní přelíčení se odehrálo 24. dubna 1950 v Hradci Králové. Na přání nechvalně proslulého vojenského prokurátora pplk. JUDr. Juraje Viesky byl soud uspořádán jako divadlo pro celý královehradecký sbor. I přesto, že Rudolfu Mackovi jako údajnému vedoucímu skupiny hrozil trest smrti, byl nakonec odsouzen za velezradu, pobuřování proti republice, zločin vzpoury a podvod na 22 let odnětí svobody. K ostatním obžalovaným byl Státní soud shovívavější: por. Jaroslav Ducháček dostal 20 let, por. Miroslav Luks 4 roky, npor. Václav Moravec 3 roky a des. asp. František Kňourek 2 roky odnětí svobody. Výkon trestu nastoupil Rudolf Macek znovu ve věznici na Pankráci, v červenci 1950 pak putoval do Opavy – nejdříve do civilní a poté do vojenské věznice. V červenci 1952 převzalo vojenské trestnice ministerstvo vnitra a z Opavy byl vyslán transport 144 důstojníků a vojáků s vysokými tresty do věznice v Leopoldově. Během prvních tří měsíců v leopoldovské věznici ztratil Rudolf Macek téměř 30 kg ze své původní váhy. Nakonec zde strávil necelé tři roky. V březnu 1955 se přes ústřední tábor Vykmanov dostal do tábora Svatopluk na Slavkovsku. Už za dva měsíce však byla většina vězňů převezena do tábora Bytíz na Příbramsku, kde Rudolf Macek setrval až do svého propuštění 10. června 1962.
Po návratu do rodného Náchoda nejprve pracoval jako gumař v náchodském podniku Rubena, v roce 1970 však musel Rubenu opustit a nastoupil jako dělník v kamenolomu. V období pražského jara v roce 1968 se pak stal předsedou přípravného výboru náchodské organizace K 231. Po roce 1989 působil v prověrkových komisích u policie a na ministerstvu obrany u vojenské kontrarozvědky. Podílel se na založení náchodské pobočky KPV a stal se jejím prvním předsedou. Dnes je plukovníkem ve výslužbě.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
