Rudolf Duda (1929)
Rudolf Duda se narodil 25. května 1929 v Košicích. Maminka Aurélie Dudová, rozená Zanuto, pocházela z Itálie. Otec Štefan pocházel z Prešova, kde také později celá rodina žila. Když bylo Rudolfovi šest let, stala se jeho maminka, původně katolického vyznání, adventistkou. Rudolf Duda má dva mladší bratry, Dezidera a Emanuela, všichni tři se časem stali kazateli adventistické církve. V letech 1941–1949 vystudoval Duda klasické gymnázium, v roce 1949 vystoupil z katolické církve. Po maturitě se rozhodl odjet do Prahy studovat adventistický seminář. V roce 1950 ale přišel zákaz adventistické církve, takže se Duda po roce studií vrátil zpět do Košic. Hledal zaměstnání, kde by nemusel od pátečního do sobotního odpoledne pracovat. Práci nakonec našel u Spišských železnorudných dolů, kde již pracovalo několik bratrů adventistů.
Na podzim 1951, necelý rok po nástupu do dolů, přišel Dudovi povolávací rozkaz k leteckému útvaru v Levoči. Odhodlání sloužit v sobotu pouze Bohu se u tehdejších velitelů nesetkávalo s pochopením. Za odmítnutí příkazu nastoupit do práce o sobotách byl Duda eskortován do košické vojenské věznice, kde byl vsazen na samotku. Aniž by tušil, co s ním bude dál, byl po několika týdnech odvezen do Brna na hrad Špilberk a následně odsouzen vojenským soudem za neuposlechnutí rozkazu na tři roky nepodmíněně. Po odvolání mu byl trest snížen na jeden rok.
Nedlouho po rozsudku byl převezen do Jáchymova do tábora Nikolaj. Jako ostatní adventisté odmítal i zde pracovat v sobotu a podobně jako židé jíst vepřové maso a jídlo, o kterém si nebyl jist, že s vepřovým nepřišlo do styku a brzy byl na pokraji vysílení. Několikrát putoval i do korekce. Nakonec jej zachránila šťastná náhoda, když byl vybrán na práci v táborové kuchyni, kde se díky porozumění kuchaře mohl konečně najíst. Jednoho dne zavolal velitel tábora do kuchyně, a když zjistil, že Duda v sobotu stále nepracuje, převelel jej do tábora Eliáš.
Na Eliáši byl přidělen na práci na povrchu. S obavou očekával první sobotu a znovu putoval do korekce, kterou tvořila malá betonová kobka s kovovými trubkami na spaní. Druhý den musel celý den stát na mraze a na noc se vrátit do korekce. Poznal tak, co ho pak čekalo každou další sobotu: ráno se postavit u brány mezi dráty a za jakéhokoliv počasí tam stát a čekat až do večera, kdy se pracovní směna vrátila, následovala noc v korekci.
Jak na Nikolaji tak i na Eliáši se adventisté scházeli k „biblickým studiím“. Bibli samozřejmě neměli, takže texty dávali dohromady po paměti.
Propuštění do civilu ale ještě neznamenalo začátek svobodného života. Zanedlouho se totiž Duda musel hlásit u PTP v Radvanicích u Ostravy, kde dva roky fáral na dolech Fučík 1 a 2. Na Silvestra roku 1953 došlo na dole k závalu, který Dudu rovněž zasáhl. Naštěstí byl ale včas nalezen a vyproštěn. Po absolvování služby u PTP Duda pracoval v Ostravě jako skladník u Ústředních dílen ostravského revíru.
V roce 1965 získal státní souhlas k činnosti jako biblický pracovník – kazatel. Bylo mu svěřeno Moravské Slovácko, kde sloužil do května 1969. Poté byl přeložen jako učitel a preceptor do biblického semináře. Od roku 1970 sloužil jako kazatel adventistického sboru na pražských Vinohradech, kde i po odchodu do důchodu v roce 1989 aktivně působí. Vzhledem k tomu, že mu v roce 1989 nebyl přiznán přiměřený důchod, musel si v penzi přivydělávat uklízením v Barumce. V polovině 90. let si společně se ženou Marií založil úklidovou firmu.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
