První dva členové Etické komise ČR zvoleni
Praha, 21. listopad 2011 – Rada Ústavu pro studium totalitních režimů v souladu s odst. 2 § 7 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, na svém 51. jednání zvolila Marii Rút Křížkovou a Miloslava Nerada členy Etické komise České republiky.
Marie Rút Křížková
PhDr. Marie Rút Křížková se narodila 15. června 1936 v Miličíně. Od roku 1961 dálkově studovala na Filozofické fakultě UK obor čeština – pedagogika se specializací literární historie; ke studiu ji přivedl zájem o dílo básníka Jiřího Ortena.
V roce 1968 dálkové studium dokončila, ale doktorát si mohla dodělat až v roce 1991. V roce 1970 byla nucena ukončit pracovní poměr na základní škole, neboť protestovala proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, a zbylo pro ni pouze manuální zaměstnání. Jako lesní dělnice vysazovala stromky a posléze v souvislosti se zdravotními problémy sbírala v lese odpadky. Nakonec pracovala na poště jako třídička v noční směně.
13. ledna 1977 podepsala Chartu 77 a od 2. února 1983 do 7. ledna 1984 byla jednou z jejích tří mluvčích.
Po pádu komunismu připravila k vydání sedm z devíti svazků Ortenova díla v nakladatelství Československý spisovatel. Spolupracuje s pražským divadlem Miriam. V rámci festivalu Ortenova Kutná Hora a stejnojmenné literární soutěže pro mladé básníky, kde je v současnosti předsedkyní poroty, založila a řídí edici První knížky, která každý rok představuje jeden básnický debut nadějného mladého autora.
Je zakladatelkou Společnosti křesťanů a Židů a aktivně se podílí na její činnosti.
V posledních letech několikrát veřejně upozorňovala na fakt, že lidé, kteří nemohli za komunismu z politických důvodů vykonávat svou profesi, živoří s nepatrnými důchody, zatímco jejich pronásledovatelé z řad komunistické moci mají důchody několikanásobně vyšší.
Miloslav Nerad
Miloslav Nerad se narodil 18. 7. 1921 v Ledči nad Sázavou. V roce 1939 absolvoval měšťanskou školu v Praze, poté nastoupil učební obor v ČKD Praha– Libeň – Průmyslová škola. Do roku 1946 působil jako technický úředník ČKD Praha– Libeň, poté se stal společníkem podniku na výrobu a opravu kotlů. V roce 1948 po komunistickém puči vyhotovil a rozšiřoval se dvěma vysokoškoláky protikomunistické letáky. Po zatčení a vyšetřování v Bartolomějské ulici v Praze byl přemístěn do pankrácké věznice. Před soudním procesem byl propuštěn na prezidentskou amnestii. Založil ilegální skupinu Náš domov, v listopadu 1949 odešel do Německa, neboť mu opětně hrozilo zatčení. V americké zóně spolupracoval se zpravodajskou skupinu brig. gen. Františka Moravce a gen. Sergěje Ingra. Po nezbytné přípravě se v dubnu roku 1951 vrátil do republiky s úkolem obnovit činnost skupiny Náš domov. Po osmi dnech byl 5. května 1951 zatčen Státní bezpečností a následně odsouzen Státním soudem za špionáž a velezradu k dvaceti letům odnětí svobody. Trest vykonával ve věznicích Pankrác, Bory, Leopoldov, Bytíz, Opava a opět Leopoldov. Dne 28. srpna 1964 byl propuštěn s desetiletou podmínkou. V roce 1968 byl členem K-231. V současnosti je členem předsednictva Konfederace politických vězňů ČR.
