Protižidovská opatření na území protektorátu Čechy a Morava a jejich realizace (1939–1942)

Výzkumný záměr

Záměrem projektu je zpracovat co nejpodrobnější přehled všech úředních omezení a jiných diskriminačních opatření, jimž bylo podrobeno obyvatelstvo židovského původu na území protektorátu Čechy a Morava. Jedná se zejména o každodenní úřední šikanu, jako jsou zákazy vykonávání určitých činností, zákazy navštěvování určitých veřejných míst, jakož i nutnost podrobení se dalším omezením a předpisům (například nošení hvězdy).

Těžiště výzkumu je položeno na přenášení těchto diskriminačních nařízení, vydávaných v nejvyšších patrech protektorátní správy (Úřad říšského protektora, protektorátní vláda), na podřízené složky (zemské a okresní úřady) a jejich aplikace v konkrétním prostředí s významnou židovskou komunitou. Cílem bude mimo jiné postihnout, jakým způsobem jednotlivé zemské, okresní a obecní správy tato nařízení prováděly a eventuálně přizpůsobovaly místním podmínkám, zda se například znění jednotlivých opatření „směrem dolů“ zmírňovala, nebo naopak zostřovala. Pozornost bude přitom zaměřena zejména na tzv. „místní iniciativy“ s cílem zachytit, z jakých kruhů, s jakým odůvodněním a v jakém časovém předstihu přicházela protižidovská opatření (nebo návrhy na ně), která předbíhala vývoj událostí řízených centrálně.

Časové vymezení projektu je dáno vznikem protektorátu Čechy a Morava (s předpokládaným přesahem do období tzv. Druhé republiky). Konec zkoumaného období je určen zahájením deportací protektorátního židovského obyvatelstva, čímž nastala nová a kvalitativně odlišná fáze tzv. „konečného řešení židovské otázky“.

Tématicky se projekt zaměřuje především na tyto základní okruhy:

Tento projekt se naopak podrobněji nezabývá otázkou arizacíe židovského majetku, přestože majetková otázka stála vždy v popředí zájmu nacistů.

Vybraná literatura

  • FEDER, Richard: Židovská tragédie: dějství poslední. Lusk, Kolín: Lusk 1947.
  • FRANKOVÁ, Anita: Přípravy ke koncentraci protektorátních Židů. „Předhistorie“ terezínského ghetta. In: Terezínské studie a dokumenty 2001. Eds. M. Kárný – J. Milotová – E. Lorencová. Praha: Institut Terezínské iniciativy – Academia, Praha 2001,. s. 12–30.
  • GRUNER, Wolf: Protektorát Čechy a Morava a protižidovská politika v letech 1939–1941. Místní iniciativy, opatření na regionální úrovni a rozhodnutí ústředních orgánů na území „Velkoněmecké říše“. In: Terezínské studie a dokumenty 2005. Ed. J. Milotová. Institut Terezínské Iniciativy – Sefer,: Praha 2005,. s. 25–58.
  • KÁRNÝ, Miroslav: „Konečné řešení židovské otázky“ v Čechách a na Moravě. In: Stín šoa nad Evropou. Židovské muzeum v Praze,: Praha 2001,. s. 46 – 56.
  • KÁRNÝ, Miroslav: „Konečné řešení“. Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Academia,: Praha 1991.
  • KÁRNÝ, Miroslav: Vyřazení židů z veřejného života Protektorátu a historie „čestného árijství“. In: Terezínské studie a dokumenty 1998. Eds. M. Kárný – E. Lorencová. Institut Terezínské iniciativy – Academia,: Praha 1998, s. 11–41.
  • KREJČOVÁ, Helena – SVOBODOVÁ, Jana – HYNDRÁKOVÁ, Anna: Židé v protektorátu. Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942. Dokumenty. ÚSD AV ČR – Maxdorf.:, Praha 1997.
  • KREJČOVÁ, Helena – SVOBODOVÁ, Jana: Postavení a osudy židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě v letech 1939–1945. ÚSD AV ČR – Maxdorf,: Praha 1998.
  • KUKLÍK, Jan – GEBHART, Jan: Druhá republika 1938–1939. Paseka,: Praha 2004.
  • Osud židů v protektorátu 1939–1945. Sborník studií. Ed. M. Janišová. ÚSD AV ČR – Trizonia,: Praha 1991.
  • PETRŮV, Helena: Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava (1939–1941). Institut Terezínské iniciativy – Sefer,: Praha 2000.
  • ROTHKIRCHEN, Livia: The protectorate government and the „Jewish question“, 1939–1941. Yad Vashem Studies 27, 1999 , s. 331–362.
  • ROTHKIRCHEN, Livia: Židé v domácím odboji (1938–1942). In: Židé v novodobých dějinách. Soubor přednášek na FF UK. Praha, Karolinum, Praha 1997, s. 95–123.
  • Židovská menšina za druhé republiky. Sborník přednášek. Ed. M. Pojar – B. Soukupová – M. Zahradníková. Židovské muzeum v Praze, Praha 2007

Vládní nařízení ze dne 4. července 1939 o právním postavení Židů ve veřejném životě. Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava. Ročník 1940.

Vyloučení Židů z veřejného života a z výkonu některých povolání

Vůbec první oblastí, ze které byli Židé vyloučeni,byla pracovní místa v profesích, které nejen nacisté považovali za významné. Již v době tzv. druhé republiky byli Židé vylučováni ze státní činné služby,počítaje v to i vyloučení z vyšších funkcí. Bezprostředně po okupaci následovala předem připravovaná omezení Židů v advokacii, soudnictví, lékařství a některých technických oborech.

V dubnu 1940 bylo pak vydáno dlouho připravované vládní nařízení o právním postavení Židů ve veřejném životě, které souhrnně řešilo otázku vyloučení Židů z určitých povolání a volených funkcí. Ze svých míst byli vyhozeni advokáti, notáři, soudci, inženýři z báňské komory, lékaři, veterináři. Ve všech těchto oborech mohl zůstat určitý počet židovských zaměstnanců (nejčastěji 2%) pro zajištění služeb židovským klientům. Nutno dodat, že mnozí o svá místa přišli již v průběhu roku 1939, kdy se vládní nařízení teprve připravovalo.

 

Policejní zákaz vstupu pro Židy do určených ulic v Prostějově. SOkA Prostějov, AMP, i. č.2334, sig. 103, Židé – zákaz vstupu do vnitř. města, karton. 576

Ghetto beze zdí

Výrazným rysem okupační protižidovské politiky byla separace židovské menšiny od nežidovského obyvatelstva prostřednictvím série dílčích lokálních omezení i souhrnných centrálních opatření. Tato byla v počátku, v roce 1939, alibisticky odůvodňována „zachováním veřejného pořádku“ a někdy dokonce i „ochranou“ židovské menšiny před útoky jedinců z řad rozzlobeného obyvatelstva, později však nejčastějším uváděným důvodem ze strany okupantů a kolaborantů byla snaha omezit „židovský vliv“ na árijské obyvatelstvo.

Většina těchto vyhlášek zakazovala Židům navštěvovat určitá zařízení nebo instituce, popřípadě je při jejich návštěvě oddělovala od ostatních. Od roku 1941 byly vymezovány celé části měst, kam Židé nesměli vstoupit.

Další omezení židovského obyvatelstva se týkala cestování a používání veřejných i soukromých dopravních prostředků.

 

Omezení v opatřování životních potřeb

Ze strany nacistů a kolaborantů se opakovaně objevovaly snahy odříznout Židy od producentů potravin. Toho se mělo dosahovat sporadickými zákazy cest na venkov, později omezením nákupní doby pro Židy, snižováním přídělů. O od roku 1941 vznikal seznam potravin a jiného zboží, které se Židům nesměloy vydávat a prodávat. Některé zákazy místních antisemitů byly natolik nesmyslné (např. zákaz prodeje a zabavování štětek na holení), že je nadřízené okupační orgány zase zrušily.

 

Označení Židů

Poměrně záhy se zjistilo, že není tak snadné vymáhat dodržování záplavy nespočetných omezení, kteráé Židům omezovalay čas a prostor pochybu, nákupů apod. Již od roku 1940 bylo sice nařízeno označení občanských legitimací Židů červeným písmenem „J“, jen málokterý majitel nebo provozovatel podniku opatřeného nápisem „Židům vstup zakázán“ si však dovolil své zákazníky a návštěvníky preventivně legitimovat. Iniciativní návrhy na povinné označení osob židovského původu však byly vyslyšeny teprve 19. září 1941, kdy vešlo v platnost nařízení o označování Židů židovskou hvězdou. Od té doby byliy židovští obyvatelé starší 6 let veřejně ocejchováni na první pohled rozpoznáni veřejným ocejchováním podobně jako v dobách středověku, aby byli na první pohled k rozpoznání.

„Rád bych se ponořil do všeobecna a kráčel s velkým proudem života! Jistě, od všeobecna jsem byl odříznut již od roku 1933 (…) přesto však: jakmile jsem opustil byt a ulici, kde mě znali, přece jen jsem se ponořil do velkého všeobecného proudu, bylo to sice ponoření plné úzkosti, protože mě v každém okamžiku mohl někdo zlovolný poznat a obtěžovat, ale přece jen ponoření (…) Teprve nyní je ghettoizace dokonalá; předtím se slovo ghetto objevovalo jen na dopisech s poštovním razítkem Ghetto Litzmannstadt; bylo vyhrazeno dobyté cizině. V Německu existovaly jednotlivé židovské domy, do nichž byli Židé nahnáni a jež byly občas také zvenčí pomalovány nápisem ‚Judenhaus‘. Tyto domy však byly uprostřed árijských obytných čtvrtí a ani ony samy nebývaly obydleny výlučně Židy (…) Když teď byla zavedena židovská hvězda, bylo jedno, zda jsou židovské domy roztroušeny, nebo tvoří vlastní čtvrť, protože každý ohvězdovaný Žid si nosil své ghetto s sebou jako hlemýžď svůj domeček.“ (Klemperer, Viktor: Hvězda. In: Židovská ročenka 5763 (2002–2003). Židovská obec, Praha 2002, s. 149–161.)