Pavel Litvinov (1940)

Pavel Litvinov se narodil roku 1940 v Moskvě jako vnuk Stalinova ministra zahraničí a velvyslance v USA Maxima Litvinova. Po studiu matematiky a fyziky na Moskevské státní univerzitě nastoupil do Akademie věd a přednášel fyziku na Lomonosově chemicko-technologickém ústavu. V roce 1965 se začal angažovat na podporu zatčených spisovatelů Andreje Siňavského a Julije Daniela. Odpor proti jejich zatčení a následnému vězení vyústil v novou vlnu disidentského hnutí v Moskvě. Pavel Litvinov se stal jednou z jeho vůdčích osobností. V následujících letech napsal mimo jiné několik knih popisujících procesy s disidenty. Na podzim roku 1967 sestavil zprávu o soudním líčení s Vadimem Delonem, Jevgenijem Kuševem a Vladimirem Bukovským Případ demonstrace na Puškinově náměstí 22. ledna 1967. Na jaře roku 1968 uveřejnil zprávu Čtyřka před soudem. Soubor dokumentů k případu Ginzburga, Galanskova, Dobrovolského a Laškové. Obě knihy kolovaly v Sovětském svazu v samizdatu, na Západě vyšly tiskem. Na přelomu let 1967/1968 byl propuštěn nejprve z Akademie věd a poté i z Lomonosova ústavu.

Společně s ostatními disidenty s nadějí sledoval vývoj v Československu. Zároveň však sdílel obavy Anatolije Marčenka, že sovětské vedení nenechá Pražské jaro bez odezvy. V disidentských kruzích se diskutovalo o případných protestech proti intervenci již několik měsíců před 21. srpnem.

Zpráva o invazi zastihla Litvinova v bytě Larisy Bogorazové, s níž se 21. 8. 1968 ráno chystal na proces s Anatolijem Marčenkem, zadrženým kvůli dopisu na podporu Pražského jara. U soudu potkal několik známých, kteří ho utvrdili v rozhodnutí uspořádat demonstraci proti okupaci Československa.

O čtyři dny později rozvinul během demonstrace na Rudém náměstí transparent s textem „Za vaši a naši svobodu“, který odrážel jeho naděje, že Pražské jaro ovlivní vývoj i v Sovětském svazu. Při útoku tajných příslušníků KGB na skupinku demonstrantů byl mlácen těžkou taškou přes hlavu. Stejně jako ostatní demonstranti byl zatčen a uvězněn. V říjnu 1968 byl odsouzen k pěti letům vyhnanství. Z věznice Lefortovo byl eskortován přes Sverdlovsk, Novosibirsk, Irkutsk, Čitu až do městečka Verchnije Usugli na Sibiři. Zde pracoval až do roku 1973 jako elektrikář v místních dolech.

Krátce po návratu z vyhnanství se pod nátlakem KGB rozhodl pro emigraci do USA. Usadil se ve státě New York a vrátil se ke své akademické profesi. Od prvních dní emigrace dodnes aktivně vystupuje na ochranu práv vězňů a podporuje hnutí za lidská práva na celém světě.

Pavel Litvinov (Archiv Memorial) Dům Pavla Litvinova ve vyhnanství ve vsi Věrchnoje Usugli  (Lev Koplev fonds) Pavel Litvinov ve vyhnanství, Věrchnoje Usugli (Sacharovův archiv) Pave Litvinov a Natalie Gorbaněvská v Praze v roce 2008 Pavel Litvinov, Praha 2008

Videorozhovor