Pavel Hubačka (1925)
Pavel Hubačka se narodil 18. května 1925 v Dolních Bojanovicích na Hodonínsku. Otec Metoděj byl malorolník, matka Františka, rozená Dvořáková, pracovala v domácnosti. Pavel Hubačka měl čtyři sourozence. Obecnou školu vychodil v Dolních Bojanovicích, roční kurz měšťanské školy absolvoval během prezenční vojenské služby ve Šternberku. Rodina politicky inklinovala k Československé straně lidové (ČSL), Hubačka byl jejím členem v letech 1946–1947. V Hodoníně se vyučil automechanikem. Do svého zatčení pracoval u několika firem jako autoelektrikář. Během nacistické okupace se prostřednictvím svého bratra Františka zapojil do domácího odboje. Po válce byl místonáčelníkem Orla a spoluzakladatelem bojanovického Junáka.
Po únoru 1948 Pavel Hubačka organizoval v Dolních Bojanovicích akce proti místním exponentům komunistického režimu – pro tyto účely uspořádal i branný výcvik členů odbojové skupiny. Zároveň ve spolupráci s bojanovickým římskokatolickým knězem P. Jaromírem Pořízkem zajišťoval podporu pro rodiny perzekuované komunistickým režimem. Během své ilegální činnosti se dostal do kontaktu s kurýrem Jaroslavem Vetejškou, který se podílel na zastřelení poručíka StB Aloise Dyčky. Čerstvě vycvičený kurýr Vetejška po svém návratu ze zahraničí převzal od Pavla Hubačky a Josefa Pospíšila vedení bojanovické odbojové skupiny.
Dne 7. ledna 1950 byl Hubačka zatčen. Vyšetřován byl v Hodoníně, Uherském Hradišti a Břeclavi. Během vyšetřování v Uherském Hradišti prodělal brutální výslechy včetně mučení elektrickým proudem. Samotný proces se skupinou „Vetejška Jaroslav a spol.“, do kterého byl Hubačka zařazen, se konal 20. až 22. března 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, prokuraturu zastupovali JUDr. Karel Čížek, Ludmila Biedermannová a Jaroslav Růžička. Hlavní líčení probíhalo za účasti předem vybraného publika přímo v Hodoníně. Hubačka byl pro trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k 30 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 30 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po odsouzení prošel věznicemi a pracovními tábory Praha-Pankrác, Bytíz, Leopoldov, Mírov, Vojna a Plzeň-Bory. Nejdelší čas prožil v uranových pracovních táborech na Příbramsku. V průběhu věznění onemocněl TBC a byl opakovaně kázeňsky trestán. Podmínečného propuštění se dočkal v červenci 1964.
Po propuštění byl nadále sledován StB. Pracoval v Československé automobilové dopravě v Gottwaldově. Téměř celý svůj produktivní věk se živil jako svářeč a svářečský instruktor. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let založil a provozoval s několika bývalými mukly svářečské družstvo a svářečskou školu. V roce 1965 se oženil a s manželkou vychovali tři děti. Je členem pobočky KPV v Hodoníně, kde do roku 2003 zastával funkci místopředsedy. Rehabilitován byl v lednu 1991, soud mu však ponechal jeden rok zbytkového trestu.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
