Petr Hauptmann (1946)
Ing. Petr Hauptmann se narodil 7. srpna 1946. Jeho otec v roce 1953 odchází na Západ, aby se po čase vrátil jako agent chodec. Je však zatčen a vězněn téměř 14 let. Hauptmann vyrůstá bez otce, má pochopitelně kádrový škraloup. Od mládí nechce mít s komunismem nic společného, o politiku se pokud možno nezajímá. I když by si raději zvolil jiný obor, vystuduje obor stavebnictví a počátkem 70. letech nastupuje do podniku Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů. Kvůli nátlaku, aby vstoupil do KSČ, však zanedlouho podává výpověď. Nové zaměstnání nachází na celní správě, rovněž jako stavař. Kvůli svému kádrovému profilu pracuje na výstavbě hraničních přechodů na východních hranicích. Od poloviny 70. let musí řešit vážné rodinné problémy. Manželka je ve stavu psychického kolapsu kvůli šikaně komunistických funkcionářů v zaměstnání. Postupně je dvakrát hospitalizována v psychiatrické léčebně, mezitím musí rok zůstat doma.
Když počátkem 80. let náhle vážně onemocní jeden z Hauptmannových kolegů na celní správě, který má na starost západní hranici, Hauptmann za něj narychlo zaskakuje. Rozhodne se využít příležitosti a při kolaudaci mostu v říjnu roku 1982 emigruje do Bavorska. Úspěšně požádá o azyl. Doufá, že zbytek rodiny brzy poputuje za ním a všichni tak uniknou z komunistického područí. Vše ale mění synovo vážné onemocnění virovým zánětem mozku. Stěhování do SRN nyní nepadá v úvahu. Hauptmann se rozhodne pro návrat, přestože tuší, že na čas skončí za mřížemi. Nechce však nechat manželku samotnou s vážně nemocným dvanáctiletým synem a dcerou.
Do ČSSR se Hauptmann vrací v prosinci 1982. Po návratu je samozřejmě vyšetřován, i když prozatím na svobodě. Ke svému velkému překvapení však není obviněn jen z nezákonného překročení hranice ale i z trestného činu podle § 105 – z vyzvědačství! Podle obžaloby měl během pobytu v SRN vyzradit utajované informace. Vyšetřovatele nezajímá, že se jednalo jen o běžnou azylovou proceduru, když německým úředníkům podával potřebné informace. 12. září 1983, v den matčiných narozenin, je zatčen a posléze odsouzen k 10 letům vězení.
Trest si odpykává v Minkovicích. Snaží se vyhýbat konfliktům, do ničeho ze zbytečně nezaplést. Když je mu naznačeno, že by měl donášet na své spoluvězně, odmítá. Vzápětí přichází o své první výhodné místo skladníka-úkoláře. Nastupuje na běžnou práci. Brousí a leští sklo. Jednou za půl roku smí mít hodinovou návštěvu, pochopitelně pod bedlivým dozorem StB. Protože se však návštěvy mohou zúčastnit jen dva členové rodiny, musí jednou dokonce volit mezi matkou, manželkou a synem, který už dosáhl plnoletosti. Naštěstí jej během pobytu ve vězení nepostihne žádná vážnější nemoc kromě začínající paradentózy, kterou však místní zubařka dokáže vyléčit. Vitamíny zasílané od rodiny v balíčcích se k němu nikdy nedostanou. Psychicky vězení zvládá, je pevně rozhodnut nepoddat se. Manželku s dětmi podporuje VONS i mnozí lidé ze zahraničí, takže netrpí akutní nouzí.
Události listopadové sametové revoluce sleduje Hauptmann v televizi. Když na obrazovce vidí Karla Kryla, je mu definitivně jasné, že brzy půjde domů. Propuštění se dočká 16. ledna 1990 na osobní milost právě zvoleného prezidenta Václava Havla. Po necelých sedmi letech nespravedlivého věznění je konečně na svobodě.
Hauptmann záhy nastupuje do technické komise Občanského fóra. Místo mu pomohou najít přátelé z VONS, kteří na jeho případ dlouhodobě upozorňovali ještě před pádem komunismu. Zařizuje faxy, kopírky, rychle se vrací do běžného života. Již v únoru se dostává do zahraničí odkud vozí dary pro OF. U práce s kopírovací technikou nakonec zůstává dalších 11 let až do svého předčasného odchodu do důchodu. Dokonce se dočká i drobného finančního odškodnění za roky kriminálu.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
