Pavel Roubíček

Pavel Roubíček se narodil v Bystré nad Jizerou v Podkrkonoší. Jeho otec pracoval jako švec v nedalekých Semilech, matka byla zaměstnána v Baťově továrně v Hájích nad Jizerou. Oba byli praktikující adventisté.

Obecnou školu navštěvoval Pavel Roubíček v Bystré. Jeho rodičům se dostalo upozornění, aby jako věřící neočekávali, že jejich dítě bude mít lepší známky než trojky. Ještě silnější diskriminaci zažíval v měšťanské škole v Loukově. Narozdíl od Bystré se zde vyučovalo i v sobotu, což přinášelo problémy samo o sobě, protože sobota je pro adventisty dnem odpočinku a rozjímání, a když se učitelem stal zasloužilý straník a bývalý údržbář, byly výhrůžky na denním pořádku. Roubíčkovi žili v neustálém strachu, že jim úřady odeberou děti.

Další studium nebylo Pavlu Roubíčkovi umožněno, nemohl se ani vyučit. Nastoupil jako pomocný dělník do továrny, kde čelil další šikaně. Vojenskou službu vykonával v Brně u PTP jako „náhradní řidič“. Velitelé byli rozumní a v celém útvaru vládla poměrně uvolněná atmosféra, takže se sobotami neměl Roubíček zpočátku problém. Ovšem když se o jeho šťastném osudu dozvěděli sousedé rodičů, vypracovali společně petici, a zanedlouho se u útvaru objevili příslušníci kontrarozvědky. Muži se samopaly naložili Roubíčka do auta a odvezli jej do vazební věznice v Brně-Bohunicích. Asi po třech měsících předstoupil před prokurátora a za několik přečinů byl odsouzen k 20 měsícům odnětí svobody.

Byl převezen do tábora v Lubenci, kde hned po příjezdu musel okopávat řepu. V samotném táboře jej uvítal muž uvázaný před barákem na mraze a zkušení vězni, kteří nováčkům sdělovali, že mučení neuniknou, a doporučovali jim, aby si v tom případě zvolili nejtlustší pendrek.

Pavel Roubíček odmítal pracovat v sobotu. Když nepovolil ani po několika dnech v korekci, rozhodlo se velení tábora, že bude přes týden přidělován k trestnému komandu a soboty a neděle bude trávit v korekci. Přes den tedy mlátil obilí, okopával řepu, pracoval v lese, v nedalekém masokombinátu, na železnici. Když se trestné komando po šestnáctihodinové pracovní směně vrátilo do tábora, byli vězni dále týráni těžkou fyzickou prací, často zcela nesmyslnou. Korekce znamenala hlad, štěnice, vši, bití a zimu. V pětadvacetistupňových mrazech vězni občas přimrzali ke zdem.

Nacházeli se zde jehovisté, faráři, vojáci ze západní fronty, letci, prostí lidé. K jídlu byly většinou brambory a zelí, občas se objevily koňské hlavy. Přestože se mezi dozorci našli i slušní lidé, jednalo se často o sadisty, jimž dělalo potěšení trýznit druhé. Sám Roubíček se stal terčem zášti velitele tábora, který se ho pokoušel zlomit. Od svých záměrů upustil až poté, co jeho děti zahynuly ve služebním autě na nedalekém vlakovém přejezdu.

Pavel Roubíček byl propuštěn v lednu 1965. Zanedlouho mu přišlo vyúčtování. Za to, že byl nasazován na otrockou práci a týrán, musel doplatit ještě téměř deset tisíc korun.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.