Otto Šebor (1923)
Narodil se 10. července 1933 v Bystřici u Benešova, kde jeho rodiče vlastnili větší hospodářství a cihelnu. Během nacistické okupace Čech a Moravy byla oblast kolem Benešova proměněna na německé vojenské cvičiště a Šeborovi se tudíž museli vystěhovat z rodinného statku k příbuzným do Slivence. Ottův otec byl navíc za neplnění dodávek odsouzen na 9 měsíců vězení.
Otto Šebor vychodil obecnou školu a v roce 1950 dokončil osmileté gymnázium v Benešově. Po únoru 1948 se rodinný majetek Šeborových stal pro změnu trnem v oku místním komunistům, kteří hodlali v Bystřici založit JZD. Neustále proto vyvíjeli na rodinu tvrdý nátlak. Ottovi bylo kvůli jeho „kulackému“ původu mj. znemožněno přihlásit se na studia medicíny. Přihlásil se proto na roční brigádu do uranových dolů na Příbramsku. Krátce poté, co nastoupil na brigádu na šachtě, byl na základě odvolání na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy přeci jenom přijat. Během studia bylo proti němu několikrát vedeno kádrové řízení a bezprostředně mu hrozilo vyhození ze školy.
Mezitím ale došlo k jiné události. Koncem února 1954 totiž uprchli z lágru Vojna na Příbramsku Václav Žatecký se spoluvězněm Ludvíkem Kulhánkem a po několika dnech na útěku našli útočiště právě u Šeborových. Václav Žatecký, za 2. světové války příslušník 311. čs. bombardovací perutě RAF a jeden z předních činitelů protikomunistické odbojové skupiny Praha-Žatec, byl bratrancem Ottova otce. Jako vedoucí civilní části žatecké odbojové skupiny byl po nepodařeném pokusu o povstání odsouzen k 10 letům odnětí svobody. Zatímco Kulhánek ihned po získání peněz a civilního oblečení odcestoval do Prahy, Žatecký se skrýval dva týdny u Šeborových ve stodole. Po tuto dobu zajišťoval Otto mezi oběma muži spojení. Kulhánek se totiž v Praze mezitím snažil opatřit falešnou legitimaci a nový úkryt pro Žateckého. Celkem se uskutečnily tři schůzky v průběhu první poloviny března, dne 15. března 1954 se už Kulhánek nedostavil. Další den pak Otto zjistil, že byl Kulhánek dva dny předtím zatčen a krátce po něm i Žatecký. Následovala velká zatýkací vlna zaměřená proti pomocníkům uprchlíků. K zatčení Otty Šebora došlo 5. dubna 1954, vzápětí byli zadrženi i jeho rodiče. Vyšetřován byl několik měsíců ve vyšetřovací věznici v Klatovech, před soudem jej převezli do věznice v Chebu. Odsouzen byl rozsudkem Krajského soudu v Karlových Varech dne 22. října 1954 k devíti měsícům za trestný čin nadržování a trestný čin pomoci k opuštění republiky. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1955 ovšem překvalifikoval původní rozhodnutí a uznal Šebora vinným z trestného činu pomoci k trestnému činu velezrady a trest mu byl zvýšen na 8, jeho otci na 10 a matce na 6 let odnětí svobody. Po soudu byla matka poslána do ženské věznice v Pardubicích, otec se synem putovali do věznice ve Valdicích. Během svého trestu Otto Šebor pracoval jako sanitář a laborant ve vězeňské nemocnici.
V roce 1958 byl podmíněně propuštěn. O dva roky později byli na prezidentskou amnestii propuštěni i jeho rodiče. Otto Šebor si našel místo v ČKD, při zaměstnání si zároveň doplnil technické vzdělání. Od roku 1969 pak pracoval v podniku Kancelářské stroje.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
