Mons. Ján Eugen Kočiš (1926)

Narodil se 25. června 1926 v Pozdišovcích, okres Michalovce. Otec pracoval jako kolář, matka byla v domácnosti. Po maturitě nastoupil do kněžského semináře na vysokou školu bohosloveckou v Prešově. Ve čtvrtém ročníku jeho teologického studia na řeckokatolické Vysoké škole bohoslovecké v Prešově jej zastihly dubnové události roku 1950 – dne 21. dubna 1950 obsadili prešovský seminář příslušníci StB a o týden později došlo k naprosté likvidaci řeckokatolické církve, jež byla násilně připojena k pravoslavné církvi a tím podřízena moskevskému patriarchátu. Členství v řeckokatolické církvi tak bylo tímto aktem postaveno mimo zákon.

Eugen Kočiš proto po odchodu se semináře začal pracovat jako dělník v cementárně. Již koncem září 1950 ale dostal povolávací rozkaz k základní vojenské službě – jako tzv. politicky nespolehlivý nastoupil k Pomocným technickým praporům (PTP). Mimo jiné fáral na Karvinsku. Z PTP byl propuštěn do civilu až poslední den roku 1953, tedy po třech letech a čtyřech měsících. Již během vojenské služby jej na Nový rok roku 1951 tajně vysvětil na kněze římskokatolický biskup v Rožnavě ThDr. Róbert Pobožný. Svěcení se uskutečnilo v poslední den Kočišovi vánoční dovolené v nemocniční kapli.

Po návratu z vojny byl zaměstnán jako expedient v pekárně ve Vranově nad Topľou. Přitom začal působit jako tajný kněz – podnikal pastorační cesty po vesnicích na východním Slovensku, aby posloužil opuštěným řeckokatolickým věřícím. Tato činnost byla samozřejmě bezpečnostními orgány hodnocena jako tzv. maření státního dozoru nad církvemi podle příslušného zákona. Když se o něj začala v roce 1955 intenzivně zajímat StB, začal se Kočiš skrývat. Neznamenalo to ovšem, že by kněžskou službu přestal tajně vykonávat. Zatkli jej až začátkem února 1958. Vyšetřování probíhalo v Prešově. Po opakovaných soudech v Prešově a v Praze na Pankráci byl definitivně odsouzen ke čtyřem rokům odnětí svobody. Trest si odpykal v pracovním táboře u Tmavého dolu ve Rtyni v Podkrkonoší.

V únoru 1960 byl po dvou letech podmínečně propuštěn. V důsledku vedlejšího trestu mu byl ale nadále zakázán pobyt v krajích Košice a Prešov. Do zaměstnání proto nastoupil jako kopáč k Plynostavu Pardubice, kde vydržel až do roku 1968. V květnu 1968 odešel pomáhat do Oseku u Duchcova internovanému biskupovi Vasilu Hopkovi. Když byla v červnu 1968 řeckokatolická církev znovu obnovena, byl Kočiš jmenován ceremoniářem a aktuárem (nižším úředníkem) na prešovském biskupství. Až do roku 1989 vystřídal jako kněz hned několik řeckokatolických farností po celém Československu. V říjnu 1991 se stal správcem farnosti Ďurďoš. V dalších letech stoupal v církevní hierarchii řeckokatolické církve: nejdříve byl jmenován kancléřem biskupského vikariátu v Praze (1993–1996), poté prostosyncelem (generálním vikářem) apoštolského exarchátu v ČR (1996–2003) a v roce 2003 syncelem, tj. biskupským vikářem. Titul papežského preláta mu v roce 2002 udělil papež Jan Pavel II., v roce 2004 byl jmenován titulárním biskupem abrittským a o další dva roky později se stal emeritním biskupem.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.