Miroslav Kácha (1923–2010)

Generálmajor v.v. Miroslav Kácha se narodil 21. září 1923 v Praze. Již jako mladík se seznámil s osobností generála Bedřicha Homoly, který byl otcovým spolužákem a přítelem. Bedřich Homola stál za nacismu v čele Obrany národa. Setkání s Homolou silně ovlivnilo Káchův život. Jako student se zapojil do odboje a později do špionáže v libeňské továrně na výrobu transportérů. Po válce se rozhodl pro vojenskou dráhu a nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích.

Už před únorem 1948 bylo Káchovi zřejmé, že dalším nepřítelem svobody je nastupující komunistický režim a rozhodl se znovu zapojit do odboje, tentokrát ve špionážní skupině plukovníka Alexandra Kordy. Po ukončení studia v létě roku 1949 byl Kácha přidělen do Prahy a soustřeďoval u sebe získané špionážní informace, které putovaly na Západ buď po zemi, nebo přes vysílačku v Plzni.

Skupina byla ale v roce 1949 prozrazena a Kácha byl 21. května 1949 zatčen. Příslušníci OBZ jej odvezli na hlavní štáb k prvnímu krutému výslechu. Káchu opakovaně zmlátili do bezvědomí, výslech vedl major Turek. Jako voják Kácha skončil v tzv. „Domečku“ na Hradčanech v Kapucínské ulici, nechvalně proslulé mučírně pro armádní důstojníky, kterou ovládal škpt. František Pergl. Výslechy Káchy trvaly několik měsíců, občas jej vozili i na velitelství oblasti na Malostranské náměstí, ke generálu Karlu Klapálkovi. Kácha několikaměsíční brutální vyšetřování přežil a 12. září byl odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři.

Přes Pankrác a Bory putoval do věznice v Opavě, kam se dostal v roce 1950. Mezitím ale byli zatčeni další členové Kordovy skupiny, kterým se v roce 1949 podařilo uniknout. Pro Káchu si proto v prosinci znovu přijel Pergl a odvezl si ho do „Domečku“. Vyšetřování je tentokrát ještě horší, protože byla zima a bachaři neváhali počasí proti vězňům zneužít. Káchovi vysadili i okno, takže v cele mrzlo a dovnitř sněžilo. Kácha ale opět dokázal odolat a po třech měsících výslechů se na jaře 1951 vrátil do Opavy. Musel zde prodělat dlouhé léčení, kvůli ranám způsobeným při výsleších. Se zdravotními následky výslechů měl problémy až do konce života.

V létě roku 1952 Káchu spolu s dalšími armádními důstojníky přemístili do Leopoldova, jedné z nejhorších věznic v Československu. Uvítání proběhlo standardním způsobem: „Tuná zdochnete, odtial vás vynesú nohama vopred.“ Vzápětí začala obvyklá leopoldovská buzerace. Za první dva měsíce Kácha zhubl o 22 kilogramů. V Leopoldově musel nakonec vydržet celkem 8 let.

Po procesu se Slánským v Leopoldově skončili i komunističtí prominenti, kteří se dříve sami podíleli na zavírání a likvidaci odpůrců režimu. Na rok a půl se Kácha ocitl v kanceláři například s Gustávem Husákem, budoucí hlavou státu a vrchním normalizátorem.
V roce 1960 byl Kácha propuštěn při první velké amnestii. Oženil se a našel si místo kulisáka. Ani poté jej však komunisté nenechali na pokoji. Brzy se jej StB pokusila donutit ke spolupráci pod pohrůžkou návratu do vězení. Kácha měl podmínku a bral proto výhružku vážně. Rozhodl se zfingovat těžký úraz hlavy a předstíral částečnou ztrátu paměti. Doktoři mu uvěřili a tak se dokázal dalšímu pronásledování a novému uvěznění vyhnout.

Pracoval dvacet let jako nákupčí nábytku v Ústředních skladech hl. m. Prahy. Když v roce 1989 padl komunismus, dostal Kácha infarkt z radosti. V roce 1995 mu prezident Václav Havel propůjčil Řád bílého lva. O „sametové revoluci“ a jejích důsledcích pro naši společnost si však Kácha nedělal žádné iluze. O spravedlivém vyrovnání se s komunistickými zločinci, kteří v naší zemi napáchali nezměrné zlo, podle jeho názoru vůbec nelze hovořit.

Miroslav Kácha zemřel 6. dubna 2010 ve věku 86 let.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.