Michal Fedorko

Narodil 22. listopadu 1921 v obci Šarkaď na Podkarpatské Rusi. Podobně jako většina tamních obyvatel i on pocházel ze zemědělské rodiny. V roce 1936 ukončil místní obecnou školu a nastoupil do měšťanské školy v Berehově. Jeho otec Vasil od roku 1938 působil jako zpravodajský orgán Stráže obrany státu (SOS), jež měla za úkol ochranu neporušitelnosti československých státních hranic a nedotknutelnost státního území a rovněž spolupůsobila při udržování klidu, pořádku a bezpečnosti v pohraničí. Její příslušníci podléhali ministerstvu vnitra. Při shromažďování zpráv o maďarské armádě byl otec prozrazen a několik měsíců vězněn v Maďarsku. Propuštění se dočkal až v polovině roku 1939, ale zanedlouho byl opět zatčen kvůli dalším protimaďarským aktivitám na Podkarpatské Rusi. Otcova minulost znemožnila synovi pokračovat ve studiu na gymnáziu; maďarské úřady mu neuznali ani čtvrtou třídu reálného gymnázia v Bílkách, kterou ukončil v červnu 1939.

Z tohoto důvodu se již začátkem října 1939 pokusil ilegálně překročit hranice do SSSR, avšak sovětské orgány jej tehdy vrátily nazpět. Působil pak jako překladatel v maďarském mládežnickém oddílu Levente. Podruhé se vypravil na cestu 12. srpna 1940 s jednou skupinou, ale tentokrát je sovětští pohraničníci odvezli do Skolu, odkud je po několika týdnech odtransportovali do věznice Stryje, kde je vyslýchali příslušníci NKVD. Tehdy se v jedné zdejší cele tísnilo až 50 vězňů.

Následně byl Fedorko eskortován do tranzitního tábora ve Starobělsku, umístěném v bývalém ženském klášteře, kde byl v rychlém „procesu“ odsouzen za ilegální přechod hranice na tři roky nucených prací. Začátkem roku 1942 dorazil přes Charkov, Kotlas a Kožvu společně s dalšími odsouzenými na Vorkutu. Ve zdejším táboře byli vězni mnoha národností ale pouze dva Rusíni. Vězni stavěli elektrárnu, dřevěné baráky nebo pracovali v nedalekých uhelných dolech. Protože na Vorkutě panovaly kruté mrazy, téměř všichni trpěli silnými omrzlinami, jimž neunikl ani Fedorko. Několikatýdenní pobyt na ošetřovně mu zřejmě zachránil život.

17. prosince 1942 byl společně s dalšími Čechoslováky ve Vorkutě propuštěn do Československé vojenské jednotky v SSSR. V Buzuluku jej prezentovali dnem 17. února 1943 a po vykonání základního výcviku a dokončení poddůstojnické školy absolvoval ještě kurz pozorovatelů. Následně se zúčastnil bojů od Kyjeva až do Prahy, v nichž byl dvakrát lehce zraněn. 7. března 1945 byl povýšen na rotmistra pěchoty v záloze a 7. srpna 1945 propuštěn do poměru mimo činnou službu. V záloze mu byla propůjčena hodnost podporučíka pěchoty.

Rozhodl se zůstat v Československu a 1. ledna 1946 byl povolán do činné služby v československé armádě. Po absolvování aplikační školy u Pěchotního učiliště v Milovicích postupně zastával nižší velitelské funkce. Koncem roku 1950 působil jako důstojník doplňovací služby na Krajské vojenské správě v Praze, poté raději přešel do Svazarmu. V šedesátých letech nastoupil na ministerstvo národní obrany jako inspektor, nakonec působil na různých funkcích v ČSLA až do svého odchodu do důchodu.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.