Lubomír Chvalovský (1933)
Lubor Chvalovský se narodil 5. října 1933 v Praze. Pocházel z významné rodiny, jeho otec Josef Chvalovský byl legionářem a v prvorepublikovém období vysokým důstojníkem československé armády, matka Emilie Goliathová dcerou obchodníka se suknem a úspěšného jičínského levicového politika Otto Goliatha, který se svým synem JUDr. Karlem Goliathem patřil k předním činitelům KSČ první poloviny 20. let. Jelikož otcovo profesní zařazení v čs. armádě vyžadovalo neustálé stěhování, prožil Lubomír většinu svého mládí u Goliathů v Jičíně.
Do života celé rodiny výrazně zasáhla nacistická okupace Československa v březnu 1939. Josef Chvalovský se okamžitě zapojil do aktivit ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa, před hrozícím zatčením gestapem se mu v srpnu 1939 podařilo uprchnout do Polska. V Krakově se připojil ke vznikající čs. vojenské jednotce, po porážce Polska v září 1939 se přesunul do Francie, kde se v květnu a červnu 1940 účastnil jako velitel III. praporu 1. čs. pluku ústupových bojů před postupující německou armádou. Po evakuaci jednotky do Velké Británie se jako jeden z velitelů podílel na vzniku čs. pozemního vojska, na podzim roku 1944 se pak jako velitel motopraporu zapojil do obléhání francouzského přístavu Dunkerque.
Do Polska se v létě roku 1939 podařilo uprchnout i Lubomírovu strýci Karlovi Goliathovi, který se stal u čs. vojenské jednotky (tzv. Českého a Slovenského legionu) v Polsku osvětovým důstojníkem. Velká část legionu se však na konci září 1939 ocitla v sovětské internaci v Kamenci-Podolském. Netrvalo dlouho a Karel se pro své nonkonformní názory na směřování komunistického hnutí dostal do hledáčku sovětských bezpečnostních orgánů. Brzy byl zatčen příslušníky NKVD a v SSSR protiprávně odsouzen k několikaletému trestu. Nakonec si s menší přestávkou odseděl v sovětských pracovních táborech bezmála 17 let.
Ještě krutější osud pak čekal na jeho rodinu – rodiče i bratr, kteří zůstali v okupované vlasti, byli kvůli židovskému původu v průběhu války zavražděni v nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborech. Zatčena byla i Lubomírova matka Emilie, která však věznění v internačním táboře ve Svatobořicích a Malé pevnosti Terezín přežila. Její dvě děti pak musely být až dokonce války vychovávány u příbuzných (Lubomír konkrétně v Podmokách u Poděbrad) a jejich výchovy se znovu mohla ujmout až po konci války.
V prvních poválečných letech žila rodina Chvalovských v Jičíně, po čase se přestěhovali do Hodonína, kde otec zastával funkci velitele praporu. Zde je také zastihl komunistický převrat v únoru 1948. Josef Chvalovský se sice vyhnul první vlně personálních čistek v armádě, ale i jemu začalo v roce 1949 hrozit zatčení, a byl tak nucen znovu ilegálně opustit republiku. Do americké zóny v Německu se mu podařilo uprchnout počátkem června 1949, na konci října měla Josefa Chvalovského následovat i manželka s dětmi. Jejich útěk přes hranice se však vydařil jen částečně – přejít státní hranice poblíž Domažlic se podařilo pouze dceři Nadě, pokus Emilie a Lubomíra, který následoval o den později, skončil neúspěšně. Na hranici je zatkli příslušníci čs. pohraniční stráže, následovala vazba v domažlické věznici, později oba přemístili do věznice Plzeň-Bory. Nezletilého Lubomíra po dvou měsících nezákonného věznění propustili, jeho matka ale byla pro protistátní činnost odsouzena k šesti letům nepodmíněně. Lubomír nemohl z politických důvodů dále pokračovat ve studiu na hodonínském gymnáziu, musel se tedy živit jako dělník ve zdejší cihelně. Po dovršení 18 let byl povolán k PTP, vojenskou službu vykonával na dole Antonín Zápotocký v Kladně.
Emilii Chvalovskou v roce 1953 podmínečně propustili na svobodu, v únoru 1955 ale byla zatčena znovu a v květnu zatkli příslušníci StB z Uherského Hradiště i jejího syna Lubomíra. Vyšetřováni byli v herském Hradišti kvůli aktivitám Josefa Chvalovského a jejich další údajné protirežimní činnosti. Nakonec Krajský soud v Uherském Hradišti 26. srpna 1955 odsoudil Emilii ke 12 a Lubomíra ke dvěma letům odnětí svobody. Lubomír se však krátce po soudu dostal na svobodu, protože se na něho vztahovaly dílčí amnestie. Po návratu ke své vojenské jednotce byl propuštěn do civilu a v dalších letech pracoval v dělnických povoláních a poté v Čedoku. Jeho matka byla na svobodu podmínečně propuštěna v roce 1959. Až na začátku 60. let se jí podařilo navázat přímý písemný styk s manželem a teprve na Vánoce roku 1967 se po 18 letech celá rodina znovu setkala v americkém Houstonu, kam předtím Josef Chvalovský s dcerou Naďou emigrovali. Lubomír i jeho matka se přesto rozhodli pro návrat do Československa. Se svou sestrou však zůstává dodnes v úzkém kontaktu.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
