Ladislav Bergmann (1932)

Ladislav Bergmann (původním jménem Flaška) se narodil 7. června 1932 v Praze v rodině zedníka. Již za první republiky byl jeho otec členem KSČ. V roce 1945 se s rodiči přestěhovali do Řevnic. Po ukončení základní školní docházky nastoupil Ladislav Bergmann do učení na strojního zámečníka u firmy František Haring v Praze, po roce a půl pak přešel do podniku Meopta, kde se vyučil jemným mechanikem. Zde pracoval až do 10. července 1951, kdy nastoupil na šestiměsíční zemědělskou brigádu v Radotíně.

I přesto, že byl členem řevnické pobočky Československého svazu mládeže a od roku 1948 kandidátem KSČ, s totalitními praktikami vládnoucí komunistické strany nesouhlasil. V roce 1950 proto s několika podobně smýšlejícími vrstevníky založil ilegální odbojovou organizaci pod názvem Technická akční brigáda. Jejím cílem bylo vystupovat proti komunistickému režimu výrobou a distribucí letáků, získáváním nových členů, shromažďováním zbraní, přípravou sabotáží a plánováním své účasti na očekávaném válečném konfliktu. Ladislav Bergmann měl za úkol získávat pro skupinu především zbraně. Pro účely pravidelných schůzek, na nichž byli jednotliví členové cvičeni v zacházení se zbraní a ve střelbě, v získávání zpravodajských informací apod., rovněž pronajal v Řevnicích sklepní prostory, které byly mj. užívány pro ukrytí zbraní. Na jaře 1951 se také zapojil do samotné tvorby protikomunistických letáků, osobně se pak podílel na tisku a roznosu přibližně 300-500 ks letáků. Technická akční brigáda působila v okolí Řevnic až do léta roku 1951, v jehož průběhu byli její členové postupně pozatýkáni.

Ladislav Bergmann byl po zatčení nejdříve vyšetřován v Berouně, pak tři měsíce v hlavním sídle Státní bezpečnosti v pražské Bartolomějské ulici. Proces se členy Technické akční brigády se nakonec odehrál v prosinci roku 1951 v Berouně. Pro spáchání trestného činu velezrady byl Ladislav Bergmann odsouzen Státním soudem Praha k 9 letům odnětí svobody. Po krátkém věznění na Pankráci jej převezli na Slavkovsko, konkrétně na pracovní tábor Svatopluk, kde další dva a půl roku fáral v dole. Poté byl přemístěn na pracovní tábor Bytíz u Příbrami, kde se mu po čase podařilo získat výhodnější práci v opravně důlních strojů. Nakonec si ze svého trestu odseděl pět let, než byl v roce 1956 podmínečně propuštěn.

Na svobodě nejdříve pracoval jako pomocný dělník u n. p. Průmstav, později se vypracoval na technika. Po nátlaku StB byl ovšem nucen takto kvalifikovanou práci opustit. Přešel proto k záchranné službě, kde se uchytil jako řidič sanitky. Dnes je předsedou Sdružení bývalých politických vězňů.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.