Karel Sládek

Narodil se 7. srpna 1911 v Šilhéřovicích na Hlučínsku. Jeho otec Ferdinand sloužil na místním panství Rothschildů jako jezdec, a proto zde i Karel po ukončení obecné školy nastoupil do služby. Nejdříve čtyři roky pracoval v kuchyni, poté jako elektrikář v elektrárně. V letech 1933-1935 vykonal základní vojenskou službu u jezdeckého pluku 7 „T.G. Masaryka“ v Hodoníně. Poté se vrátil do služby na panství, kde tentokrát pracoval jako sluha a to až do roku 1938, kdy museli šilhéřovičtí Rothschildové pro svůj židovský původ opustit Československo.

Po přičlenění Hlučínska k Třetí říši v říjnu 1938 se z místních obyvatel automaticky stali říšští státní příslušníci. Do Wehrmachtu pak jako první z vesnice rukovali mladí muži, kteří už vykonali vojenskou službu v československé armádě, takže Sládek musel už v dubnu 1939 narukovat. Výcvik absolvoval v kasárnách v Koblově u Ostravy, následně jej přidělili k 102. pěší divizi. Ta se v září 1939 zúčastnila tažení do Polska a na jaře 1940 do Francie. V létě 1940 byl Sládek spolu s ostatními převelen na francouzské pobřeží, kde se připravovala invaze do Velké Británie. Invaze se ale neuskutečnila a na jaře 1941 se dostal do Gross-Bornu, kde se znovu sestavovala 102. pěší divize.

Obnovený útvar byl již od 22. června 1941 nasazen na východní frontě proti Sovětskému svazu. Přes Orel a Stalino (dnes Doněck) se na konci roku 1941 Sládek dostal až 25 kilometrů před Moskvu. Bleskové tažení skončilo začátkem roku 1942, kdy byla i jeho divize za těžkých ztrát odražena. Tehdy poprvé utrpěl těžké zranění; v dalších letech byl na východní frontě zraněn ještě pětkrát. Naposledy se léčil v lazaretu ve Vratislavi, kde zůstal značnou část roku 1944. V místní pevnosti se pak dočkal konce války.

Němečtí vojáci se okamžitě dostali do sovětského zajetí a zanedlouho byli deportováni do zajateckých táborů v SSSR. Díky tomu skončil v zajateckém táboře u Belgorodu na západě dnešního Ruska, kde váleční zajatci pracovali v uhelných dolech. I zde však panovaly kruté životní podmínky, zejména nedostatek stravy. Od jara 1945 až do konce roku 1949 tu údajně zahynulo přes tři sta německých válečných zajatců.

Ze sovětského zajetí byl Sládek propuštěn teprve koncem roku 1949. V Německu musel ještě několik týdnů čekat na povolení k návratu do Československa, a proto krátce pracoval v továrně na výrobu drátů v Berlíně. Až o vánocích 1949 se konečně dočkal návratu do Šilhéřovic. Až do odchodu do důchodu pracoval jako dělník v zemědělství.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.