Karel Jaroslav Rosák (1904–1990)
Narodil se 26. listopadu 1904 v Ivanovicích na Hané v rodině krejčího. Rodiče Karel a Marie vychovávali ještě tři dcery. Po vychození obecné školy a čtyř tříd měšťanky v Ivanovicích na Hané absolvoval v letech 1921–1923 dvouletou odbornou školu tkalcovskou v Prostějově. Když ve svém oboru nenalezl uplatnění, rozhodl se vydat na bohosloveckou dráhu. Patřil k českým studentům pravoslaví, kteří byli na počátku dvacátých let posláni jako stipendisté do Jugoslávie. Po pětiletém studiu na bohosloveckém učilišti v Sarajevu (1923–1928) se vrátil do Československa, kde se 3. března 1929 v Přerově oženil s Marií Procházkovou. Po uzavření sňatku byl nucen odjet zpět do Jugoslávie, neboť státní správou nebyla jeho studia prozatím uznána. Dne 9. června 1929 byl ve Sremských Karlovcích biskupským vikářem Irinejem vysvěcen na kněze a ustanoven zatímním farářem v Ogaru, okres Ruma. V této farnosti působil až do 31. května 1934, kdy byl biskupem Gorazdem vyzván k návratu domů. Po odchodu Františka Petra Kauera z Brna do Prahy byl pověřen dočasnou správou brněnské církevní obce, která si jej následně jednomyslně zvolila za svého kněze. V téměř pětisetčlenné obci sloužil až do září 1942.
Dva dny před rozpuštěním České pravoslavné eparchie byl nucen předat pracovníkům gestapa klíče od chrámu sv. Václava na Špilberku. Dne 26. září 1942 byl společně s předsedou sboru starších Františkem Petržílkou předvolán na gestapo a následně zatčen. Vyšetřován byl v brněnské věznici Pod kaštany, odkud byl 16. října 1942 odeslán na nucené práce do Říše.[1] Přes Saarlautern a Saarbrücken se dostal do Mannheimu, kde až do jara 1945 pracoval jako pomocný dělník při obnově válečného průmyslu, opravách domů a odklízení trosek. Zde se na podzim 1943 začal setkávat se skupinou ruských a ukrajinských děvčat, která uprostřed zkázy a smrti učil Otčenáš, pravoslavné modlitby, vyznání víry a vysvětloval jim, co je to Starý a Nový zákon.
S blížícím se koncem války v Evropě byli nuceně nasazení z Mannheimu evakuováni. Po šestnáctidenním pochodu se otci Rosákovi podařilo u Norimberka uprchnout a pěšky se vydal do Brna. Do města přišel týden před Rudou armádou. Po krátké rekonvalescenci v rodných Ivanovicích se na přelomu května a června 1945 oficiálně ujal obnovené duchovní správy pravoslavné církevní obce v Brně. Vůbec první bohoslužbu vykonal 27. května 1945. Vedle služby v církevní obci se začal jako odpovědný redaktor podílet na vydávání Hlasu pravoslaví, čímž navázal na redigování Věstníku České pravoslavné eparchie, jehož se na přání vladyky Gorazda ujal po smrti univerzitního profesora dr. Miroslava Prokopa Haškovce. Při návštěvě arcibiskupa Jelevferije v Brně v září 1946 obdržel z jeho rukou Stříbrný kříž. Na konci roku 1948 byl jmenován protojerejem, od počátku 50. let zastával rovněž funkci okružního protopresbytera; aktivně se také zapojoval do činnosti v orgánech lidové správy.
Po zřízení olomoucko-brněnské eparchie byl jako jeden ze žáků a blízkých spolupracovníků vladyky Gorazda a dlouholetý brněnský kněz delegován za člena eparchiální rady. Když v září 1959 odešel biskup Kliment na trvalý odpočinek, byl K. J. Rosák jmenován správcem olomoucko-brněnské eparchie a také členem metropolitní rady. V říjnu 1971 odešel ze zdravotních důvodů do trvalého důchodu, v následujícím roce však byl na vlastní žádost opět reaktivován pro službu v brněnské církevní obci a od února 1973 se znovu ujal také správcovství eparchie. Sužován zdravotními obtížemi rozhodl se v červenci 1976 definitivně odejít na odpočinek, který trávil ve Vyškově. Zemřel 15. února 1990 a podle svého přání byl v tichosti pohřben do rodinného hrobu v Ivanovicích na Hané. Za svoji službu v pravoslavné církvi byl vyznamenán církevním Řádem sv. Cyrila a Metoděje III. stupně.
Martin Jindra
Prameny:
- Archiv města Brna, fond B 1/8 – Městský národní výbor, Církevní oddělení, inventární číslo 377, osobní spis Karla Jaroslava Rosáka.
- Archiv města Brna, fond Q 5 – Okresní úřad ochrany práce v Brně, přikazovací výměr na nucené práce na jméno Karel Rosák.
- Archiv olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích, nezpracováno, evidenční list Karla Jaroslava Rosáka.
- Národní archiv, fond ÚV SPB, členská přihláška Karla Jaroslava Rosáka.
- Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, fond Diecézní rada CČS(H) Olomouc, karton 133, inventární číslo 1251.
Literatura:
- Gorazdův spolupracovník. Hlas pravoslaví, 1980, č. 9, s. 203–204.
- Sedmdesátiny prot. K. J. Rosáka. Hlas pravoslaví, 1974, č. 9, s. 178.
- Za prot. K. J. Rosákem. Hlas pravoslaví, 1990, č. 5, s. 115.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] Manželka, která zůstala zcela bez prostředků, byla nucena se přestěhovat ke svým rodičům.
