Josef Haken
* 20. května 1880 Markvartice, okr. Jičín
† 3. května 1949 Praha
Dětství prožil v regionu Českého ráje a rád na něj vzpomínal. Od roku 1886 navštěvoval obecnou školu v Markvarticích a po roce 1892 chodil do měšťanské školy v Sobotce. V letech 1896–1900 studoval učitelský ústav v Jičíně, který zakončil maturitou. Roku 1901 získal prozatímní učitelské místo v Sobotce, o tři měsíce později ho ale ztratil. Neměl výhled na další uplatnění a v Liberci proto nastoupil jako dobrovolník do armády. Po roce 1902 dělal opět pedagoga v Sobotce a od roku 1903 učil mimo ni, působil na různých místech jičínského okresu.
Josef Haken používal neortodoxní metody výuky, s žáky například chodil ven do přírody. Školní inspekce ho kontrolovala, ale konstatovala, že děti předepsanou látku umí. V roce 1903 začal působit v učitelských organizacích a zanedlouho vstoupil také do antiklerikální ateistické Volné myšlenky.
V roce 1906 se stal členem sociální demokracie. Zhruba od roku 1910 psal články do regionálního sociálně demokratického tisku, přispíval především do Polabského obzoru, Pochodně a také do nymburské Volnosti. V letech 1909 a 1911 se objevil jako delegát na sjezdech sociální demokracie. Pro svůj profil byl Haken opakovaně překládán na nová působiště. Mezi léty 1910–1920 dělal učitele v Třtěnicích nedaleko od Jičína. V červenci 1912 byl zvolen důvěrníkem (předsedou) okresní organizace sociální demokracie v Jičíně.
Za první světové války sloužil v rakouské armádě, roku 1915 byl povolán na srbskou frontu a rok poté se ocitl na italské frontě. V červenci 1917 absolvoval kurs pro důstojníky v Jablonci nad Nisou a byl pak poslán do Uher a do Rumunska. V době vojenského konfliktu se Haken stavěl proti nacionálnímu křídlu sociální demokracie, které ztělesňovali G. Habrman, R. Bechyně a další, a byl kritizován za prorakouský postoj. Po vzniku republiky stranu reprezentoval v okresní správní komisi v Jičíně. Přiklonil se k sociálně demokratické levici, vystupoval proti spolupráci s buržoazií a přál si, aby vládli jen socialisté.
V dubnu 1920 byl v Mladoboleslavské župě zvolen poslancem a zůstal jím do roku 1929. Na sněmovní půdě Haken aktivně vystupoval. V říjnu 1920 spoluzakládal poslanecký klub sociálně demokratické levice a stal se jeho jednatelem. Organizoval s jinými generální stávku v prosinci 1920 a byl mezi svolavateli ustavujícího sjezdu KSČ v květnu 1921. Kritizoval B. Šmerala, který s příklonem ke komunismu váhal. Po utvoření klubu komunistických poslanců dělal Haken jeho jednatele a po roce 1925 mu předsedal.
Za první republiky Haken obhajoval diktaturu proletariátu a soudy ho jako horlivého komunistu stíhaly pro porušování zákonů. Ideji komunismu byl ale opravdu oddán, ve funkcích se osobně nijak neobohacoval. Od roku 1921 psal články do hlavních komunistických periodik, ovšem jeho příspěvky se stále objevovaly i v regionálních novinách na Jičínsku.
Vedl levý směr v KSČ, který se prosadil na II. sjezdu strany roku 1924, s přispěním Moskvy v ní získal převahu. 11. listopadu 1924 se Haken dostal do výkonného výboru KSČ, v něm a později oficiálně v ÚV KSČ se nacházel až do roku 1936. Zastával zároveň různé vysoké stranické funkce. Od 11. listopadu 1924 do 14. dubna 1936 zasedal v politbyru ÚV KSČ, od 11. listopadu 1924 do 29. září 1925 byl členem orgbyra a poté do listopadu 1926 členem sekretariátu ÚV KSČ. 11. listopadu 1924 byl ale především zvolen předsedou strany a jejím politickým tajemníkem. KSČ řídil do listopadu 1926 a pod heslem bolševizace ji podřizoval Sovětům. Roku 1925 se angažoval proti pravicovému křídlu Josefa Bubníka, jenž byl se svými stoupenci vyloučen ze strany. Na konci roku 1926 Haken odjel do Moskvy a objevil se v exekutivě Komunistické internacionály. 9. dubna 1927 se stal členem ústředního sekretariátu KSČ a byl jím do podzimu 1928.
V komunistickém vedení setrval i po roce 1929, kdy se do čela strany dostala skupina kolem K. Gottwalda. Haken ovšem nepatřil k nejbližšímu okruhu jeho spolupracovníků. Předsedal přelomovému V. sjezdu KSČ v únoru 1929 a řídil ho v intencích gottwaldovců. Po roce 1929 zastával funkci senátora a dělal předsedu klubu komunistických senátorů.
4. října 1936 se pro vleklou chorobu vzdal senátorského mandátu, přestal působit v aktivní politice. Trpěl těžkým revmatismem, který ho postihl v letech 1934–1935, přičemž symptomy nemoci už se objevovaly dříve. Bojoval s bolestnou nehybností a svůj byt téměř neopouštěl. I po onemocnění psal ovšem články do novin. Za německé okupace Hakena kontrolovalo Gestapo, vzhledem k jeho nemoci ho ale nechávalo víceméně na pokoji.
Haken se ještě stihl dožít nástupu komunistického režimu. Jako předválečný vůdce strany se stal předmětem velké adorace. Po Hakenově úmrtí mu Rudé právo věnovalo řadu článků. Urna s Hakenovým popelem byla uložena v Národním památníku na Vítkově. Měla se po něm pojmenovat i dnešní zastávka metra Invalidovna. To ovšem znemožnila Sametová revoluce, v roce 1990 byla stanice zprovozněna už pod stávajícím názvem.
