Josef Čech (1930)
Narodil se 20. dubna 1930 v městské části Zlín-Kudlov, kde jeho rodiče vlastnili menší hospodářství. Vyučil se obchodním příručím, po škole pracoval v soukromém obchodě, který byl ale po únoru 1948 znárodněn a začleněn do státního podniku Pramen. Josef se záhy po znárodnění stal vedoucím obchodu, jelikož původní majitel byl uvězněn. Po roce jeho působení bylo při inventuře zjištěno manko, které musel Josef Čech splatit. Aby získal potřebnou finanční částku, rozhodl se vyzkoušet lépe placenou práci v uranových dolech na Jáchymovsku. V srpnu 1950 nastoupil jako civilní zaměstnanec do národního podniku Jáchymovské doly, kde pracoval jako kolektor.
V zaměstnání se brzy spřátelil s některými politickými vězni, kterým začal zajišťovat kontakty s jejich rodinami. Osobně dovážel rodinám dopisy od odsouzených, na svou adresu přijímal odpovědi, balíčky s potravinami a cigaretami, které předával konečným adresátům. Seznámil se rovněž s Jiřím Křivánkem, který byl odsouzen za spolupráci s americkou zpravodajskou službou CIC. Ten se mu začátkem roku 1951 svěřil, že se rozhodl utéci z pracovního tábora. Josef Čech mu přislíbil pomoc s organizací útěku. Dne 14. února 1951 se Křivánkovi skutečně podařilo s pomocí několika civilních zaměstnanců uprchnout, zadržen byl až v červnu 1951. Okamžitě po jeho útěku se rozjelo vyšetřování a brzy byli zatčeni všichni pomocníci – Josef Čech konkrétně 20. února 1951. Nejdříve byl vyslýchán v Jáchymově, poté v nechvalně proslulé vyšetřovně StB v podzemních prostorách bývalého kláštera Mariánská. Odsud byl po několika měsících vyšetřování převezen na Pankrác k soudu. Odsouzen byl rozsudkem Státního soudu v Praze dne 1. června 1951 za zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu odnětí svobody v trvání 15 let. Trest si postupně odpykával ve věznicích na Pankráci a na Borech, poté byl převezen na pracovní komando do Hrádku u Rokycan a odsud po měsíci na tábor Rovnost na Jáchymovsku, kde setrval až do roku 1955. Tehdy byl označen za jednoho z iniciátorů vězeňské stávky, a proto byl přes ruzyňskou věznici přemístěn na tábor Vojna na Příbramsku.
Na svobodu byl propuštěn na podmínku v únoru 1960. Následně si našel zaměstnání ve stavebním podniku v Pardubicích. Při několika rozhovorech s kolegy však nešetřil kritikou vůči komunistickému režimu, což neuniklo pardubické Bezpečnosti. V únoru 1962 byl proto znovu zatčen a převezen do vyšetřovací vazby v Hradci Králové. Dne 17. dubna 1962 ho pak Okresní soud v Pardubicích odsoudil pro trestný čin pobuřování proti republice k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Z trestu (započítávala se mu vyšetřovací vazba) si ale nakonec odseděl pouze tři měsíce, protože v květnu 1962 následovala další prezidentská amnestie.
Až do důchodu se pak se živil jako pomocný dělník ve slévárně n. p. TOS.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
