Jaroslav Deutsch (Čech) (1890–1956)
Jaroslav Deutsch (Čech)[1] se 13. července 1890 v Postoupkách u Kroměříže v rodině řídícího učitele Rudolfa Deutsche a jeho ženy Antonie.[2] Studoval na českém státním gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1909 odmaturoval. Teologická studia absolvoval v letech 1909–1913 na pražské Bohoslovecké fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Po ukončení studií byl 6. července 1913 vysvěcen v chrámu sv. Víta v Praze na kněze. Jako římskokatolický kaplan působil v Davli u Prahy a ve Velvarech.
Na podzim 1919 vstoupil do řad Klubu reformního duchovenstva. V listopadu 1919 opustil kněžskou službu a vydal se na Slovensko, kde působil jako zatímní odborný učitel na měšťanské škole v Prešově. V červenci 1920 přestoupil do Církve československé (husitské)[3] a byl ustanoven zatímním duchovním správcem náboženské obce v Turnově a následně v Cholině u Litovle.
Při svém působení v Turnově poznal svou budoucí manželku Soňu, rozenou Duškovou, se kterou se 22. listopadu 1920 oženil.[4] Po ukončení tzv. pravoslavné krize v CČS(H) přestoupil k pravoslaví. Dne 22. listopadu 1924 přijal z rukou arcibiskupa Sawatije pravoslavné kněžské svěcení a byl ustanoven duchovním správcem ve Vilémově. V roce 1931 krátce působil v Třebíči, aby nakonec zakotvil ve Štěpánově u Olomouce.
Kvůli podílu pravoslavných věřících na úspěšné realizaci vojenské operace Anthropoid byl Jaroslav Deutsch 26. září 1942 ve Štěpánově zatčen a uvězněn na „garňáku“[5] v Olomouci. Odsud byl v polovině října 1942 poslán na nucené práce do obce Altweistritz (Stará Bystřice) nedaleko Habelschwerdtu (Kladské Bystřice), kde pracoval ve stolařské dílně. Ze zdravotních důvodů byl 15. listopadu 1944 předčasně propuštěn a až do osvobození v květnu 1945 se léčil doma.
Podílel se na obnově církevního života ve štěpánovské pravoslavné církevní obci. Po smrti okružního protopresbytera Josefa Rezka byl zvolen předsedou církevního odboru a začal pracovat na obnově církevní organizační struktury. Vedle toho spravoval od srpna 1945 moravskoslezský protopresbyterát. V říjnu 1954 byl jmenován generálním vikářem Olomoucko-brněnské eparchie.
Poslední obcí, v níž coby pravoslavný kněz působil, byla Kroměříž. Duchovní službu zde však konal pouhé tři měsíce. Zemřel 26. října 1956.
Prameny:
- Archiv Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích – nezpracováno, evidenční list Jaroslava Deutsche.
- Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, fond Diecézní rada CČS(H) Olomouc, karton 118, inventární číslo 1023.
Literatura:
- KULHEIM, Josef: Jubileum d. o. Jaroslava Čecha. Hlas pravoslaví, 1949, č. 7, s. 110–111.
- Za zemřelým d. o. mitr. prot. Jaroslavem Čechem. Hlas pravoslaví, 1956, č. 8, s. 246–248.
- JINDRA, Martin: Kalich, srp a kladivo? Zneužití institutu národní správy na příkladu CČS(H) v komparaci s poválečným děním v České pravoslavné eparchii. Paměť a dějiny, 2013, roč. 7, č. 2, s. 24–38.
- MAREK, Pavel – LUPČO, Martin: Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století. Prolegomena k vývoji pravoslaví v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v letech 1860–1992. CDK, Brno 2013, s. 408–409.
- JINDRA, Martin: Spravedliví musí trpět. Dopady operace Anthropoid, zejména na moravskou část České pravoslavné eparchie. Paměť a dějiny, 2014, roč. 8, č. 2, s. 25–36.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] Jaroslav Deutsch si v roce 1947 požádal o změnu příjmení na Čech.
[2] Manželé Deutschovi vychovávali celkem čtyři děti: Olgu, Rudolfa, Jaroslava a Marii.
[3] Dále jen CČS(H). Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve připojena z rozhodnutí VI. řádného sněmu až v roce 1971.
[4] Ještě v Cholině se manželům Deutschovým narodil syn Jiří (*1924), o tři roky později pak dcera Jaroslava (*1927). Syn Jiří, český herec a významný dabér, po válce přijal matčino příjmení.
[5] V bývalé garnizonní (posádkové) věznici.
