Jaromír Dolanský
* 25. února 1895 Karlín (dnes je součástí Prahy)
† 16. července 1973 Praha
Byl synem hudebního publicisty a filologa Ladislava Dolanského (1857–1910). Vychodil obecnou školu, navštěvoval gymnázium v Plzni a roku 1913 tam maturoval. Angažoval se v národně sociální mládeži a v letech 1914–1915 zastával funkci předsedy českoslovanského Svazu studentstva. V rozmezí let 1913–1915 a 1918–1921 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, část války mezitím strávil na ruské frontě. Po vzniku republiky se angažoval v Realistickém klubu, se Zdeňkem Nejedlým a jinými organizoval jeho levý směr. V letech 1921–1922 pracoval jako úředník na Ministerstvu sociální péče.
Dolanského vstup do KSČ v roce 1922 zřejmě nebyl spontánní. Ucházel se o místo tajemníka poslaneckého klubu strany, kteroužto funkci pak vykonával v letech 1922–1928. Někteří soudruzi se ale obávali, že v KSČ hledá pouze finanční zajištění, protože se do ní zdráhal vstoupit. Případ nového tajemníka se řešil i na sjezdu strany. Po roce 1924 vedl Dolanský teoretický časopis Komunistická revue. Patřil ke skupině tzv. karlínských kluků, která pod vedením Klementa Gottwalda opanovala KSČ. V letech 1928–1929 dělal Dolanský přechodně krajského tajemníka strany v Brně, od roku 1928 do roku 1931 zasedal v českém zemském zastupitelstvu a od února 1929 byl členem ÚV KSČ. V rozmezí let 1929–1930 a 1935–1938 pracoval v agitačně-propagačním oddělení ÚV KSČ, věnoval se ideologické práci. V letech 1930–1935 byl členem vedení Rudých odborů a v roce 1935 získal poslanecký mandát. Dělal pak tajemníka klubu komunistických poslanců.
Po Mnichovu se Dolanský objevil v legálním vedení KSČ, které tvořil spolu s Antonínem Zápotockým. Nacházel se v něm od 20. října do 27. prosince 1938, kdy byla strana rozpuštěna. Dolanský v souvislosti s tím ztratil poslanecký mandát. V dubnu 1939 byl při pokusu o přechod hranic do Polska zatčen. Tento osud ho postihl stejně jako Zápotockého v Dobré na Frýdecku. Od 11. dubna 1939 do 2. května 1945 byl nacisty vězněn, do února 1940 ho Němci drželi na Pankráci, poté krátce v Drážďanech a nakonec pět let v koncentračním táboře Sachsenhausen. Zde byl členem mezinárodního ilegálního komunistického vedení.
Po skončení války zasedl 2. srpna 1945 opět v ÚV KSČ a 4. září se stal členem jeho předsednictva. V nejvyšším komunistickém vedení setrvával nepřetržitě po mnoho let, v předsednictvu ÚV KSČ se nacházel do 15. června 1954. Od 6. září 1951 do 15. června 1954 zasedal v politickém sekretariátu ÚV KSČ, potom byl do 8. prosince 1962 členem politbyra ÚV KSČ a následně působil až do 4. dubna 1968 opět v předsednictvu ÚV KSČ.
Jaromír Dolanský se stal roku 1945 opět poslancem a byl jím pak déle než čtvrt století. Zpočátku předsedal i poslaneckému klubu KSČ. Po válce se zabýval především hospodářskou problematikou. Usiloval o vytvoření nového socialistického hospodářského řádu, zavrhoval dosavadní kapitalistický systém a brojil proti reakci. Dolanský hájil znárodnění, propagoval plánovité hospodářství a vychvaloval absenci nezaměstnanosti v socialismu. Po roce 1948 ve svých spisech počítal s vůdčí rolí komunistů ve společnosti. Zároveň ale vystupoval relativně umírněně, nechtěl bezmyšlenkovitě přejímat sovětské vzory. Opakoval starou zásadu z dob kapitalismu, že je nutno pracovat a šetřit. 2. července 1946 se Dolanský ocitl ve vládě, byl jmenován ministrem financí. V tomto významném úřadě setrval do 5. dubna 1949, kdy se stal ministrem-předsedou Státního úřadu plánovacího. Zmíněnou funkci opustil 21. prosince 1951.
S ostatními komunistickými vůdci rozhodoval o souzení lidí v politických procesech z padesátých let. Podílel se na přípravě měnové reformy z jara 1953, která vzala dlouholeté úspory širokým vrstvám obyvatelstva. Od 21. prosince 1951 působil jako náměstek předsedy vlády. 14. září 1953 se stal oficiálně I. náměstkem předsedy vlády a 11. července 1960 zase místopředsedou vlády, kterým byl do 20. září 1963. Toho dne ztratilo pozice mnoho starých významných komunistů, Dolanský ale po rezignaci na přední vládní post stále zůstával v nejvyšším vedení KSČ. Od 20. září 1963 dělal předsedu Státní mzdové komise, řídil ji do roku 1965.
Před nástupem Pražského jara vedl několik let komisi ÚV KSČ pro otázky životní úrovně. Na konci roku 1967 se postavil proti prezidentu Novotnému, který v předsednictvu ÚV KSČ ztratil většinu. Za Pražského jara podporoval obrodný proces, již před rokem 1968 prosazoval ekonomickou reformu. Po lednu 1968 se však do dění výrazněji nezapojil, z předsednictva ÚV KSČ tehdy dobrovolně odešel.
Během února 1969 Dolanský rezignoval na členství v ÚV KSČ, kde poprvé zasedl před 40 lety. Jeho dlouhé působení ve stranickém vedení bylo vskutku ojedinělé. V letech 1969–1971 ještě zasedal ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění. Za svoji politiku nebyl kritizován v době Pražského jara, ale ani během následné normalizace. Když zemřel, komunistická moc o jeho celoživotním díle hovořila s uznáním. Platí, že KSČ reprezentoval hned v několika epochách její existence, byl spjat s temnými i se světlými stránkami komunistického režimu. Během let se stal držitelem mnoha komunistických řádů a vyznamenání, dostal mezi jiným dva Řády Klementa Gottwalda.
