Jan Janků (1921)

Narodil se 3. července 1921 v Hanušovicích na Šumpersku do rodiny železničáře. Hanušovice byly národnostně smíšenou obcí, mezi místními Čechy a Němci však většinou panovaly korektní vztahy. Atmosféra se začala vyostřovat až s posílením vlivu Sudetoněmecká stran (SdP) v druhé polovině 30. let, kdy v celém československém pohraničí přibývalo národnostních rozmíšek. Jan Janků vychodil obecní i měšťanskou školu v Hanušovicích a uvažoval o kněžské dráze. Byl aktivním skautem a silně věřícím člověkem. Velmi mu imponovala obětavost jeho maminky, která se musela dlouhá léta starat o jeho invalidní sourozence. Do kněžského semináře ale nakonec nenastoupil. Ke konci první republiky pak vypomáhal při stavbě vojenského opevnění. Když došlo na podzim 1938 k záboru Sudet, musely se i s Hanušovic české rodiny vystěhovat a rodina Janků nakonec skončila ve Vrbátkách u Přerova. Obsadili prázdný domek a Jan mohl začít studovat na obchodní škole.

V roce 1941 byl však pracovně nasazen v Říši – konkrétně v Breslau (dnes polská Wrocław). Odsud se mu po dvou letech podařilo uniknout zpět do protektorátu. Kvůli strachu z možného zatčení směřoval na západ a v různých vlacích se dostal až do Francie. To už bylo ke konci války, a tak se mohl připojit k československému vojsku. Po jejím konci uklízel prostor na Maginotově linii a poté působil v Norimberku coby vojenská záloha během soudu s nacistickými pohlaváry. Do Československa se proto vrátil až v roce 1946. Jeho rodina se mezitím vrátila zpět do Hanušovic. Jan Janků začal pracovat na dráze, stýkal se s františkány a angažoval se opět ve skautském hnutí – pořádal tábory a vedl mladší skauty. Měl přezdívku Šerif. Po únoru 1948 se na jeho oddíl zaměřila Státní bezpečnost a snažila se Jana Janků přimět, aby jeho skautský oddíl vstoupil do SSM. Ten však v činnosti přes zřejmý dohled StB pokračoval.

Zatčen byl v květnu 1949 v souvislosti s valašskou odbojovou skupinou Světlana. Jeho kamaráda Aloise Valentu zastřelili krátce předtím ve Valašských Kloboukách. A u něj našli psací pero s vyrytým jménem Jana Janků… Proto byl zatčen a vazebně stíhán – nejprve ve vyšetřovně StB v Jihlavě, kde došlo k prvnímu mučení, a posléze ve věznici v Uherském Hradišti. Tam skončilo několik vězňů, kteří byli později popraveni. Jana Janků vyšetřoval estébák Višenka, který používal spíše psychický nežli fyzický nátlak. Ten byl doménou vyšetřovatele Grebeníčka. Toho Jan Janků však osobně nezažil. V hromadných celách bylo v Uherském Hradišti až dvanáct lidí. Často tam bylo nedýchatelno a v rohu kýbl s výkaly. Když byl Jan Janků jmenován chodbařem, musel tyto „žanky“ vynášet. Vedle běžných prací ve věznici stavěli tamní vězni začátkem 50. let i továrnu na letadla v Kunovicíc. V Hradišti také vznikla soška hlavy Krista, kterou vězni vytvořili z kousků chleba smíchaného se slinami.

Monstrproces se skupinou 36 obviněných, do níž byl zařazen i Jan Janků, proběhnul ve Vsetíně nakonec až v červnu 1950. Jan Janků byl původně odsouzen na doživotí, trest mu byl však vzápětí změněn na 20 let odnětí svobody. Po soudu ho převezli do věznice na Mírově, kde se byl po čase jmenován lékárníkem a ošetřovatelem. Staral se mj. i o grófa Esterházyho, který byl na Mírov přesunut ze sovětského gulagu. Mezitím měl v Brně nové soudní řízení a v rámci něj mu byl vyměřen trest 9 a půl roku vězení. Na Mírově se také jeho společníkům podařilo sestrojit primitivní fotoaparát a díky tomu vznikly vzácné vězeňské fotografie.

Po návratu z vězení v roce 1958 se oženil a v následujícím roce se mu narodil syn Jan. Zaměstnán byl u železnice coby vlakvedoucí. V Hanušovicích také založil turistický oddíl mládeže, v němž se snažil aplikovat skautské zásady a přístupy. Zajímal se také o náboženskou činnost a občas navštěvoval ilegální vzdělávací akce. Jezdil na svatý Hostýn a stal se františkánským terciářem. Sice na něho chodila četná udání, ale naštěstí na něj dohlížel poměrně tolerantní estébák. V roce 1968 se angažoval v činnosti klubu bývalých vězňů K231 a po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů. Dnes spolupracuje i s iniciativou za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti a navštěvuje tamní veřejné akce.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.