Ivo Výborný (1925)

Narodil se 4. října 1925 v Praze. Otec pracoval jako disponent Družstva hospodářských lihovarů, matka byla v domácnosti. Po rozvodu rodičů a předčasné matčině smrti vyrůstal Ivo Výborný u své babičky, jejíž syn, Ivův strýc Rudolf Syrovátka, se za druhé světové války aktivně zapojil do protinacistického odboje a byl pak nacisty pronásledován. Po maturitě na dejvickém gymnáziu nastoupil Ivo Výborný na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1952 byl promován na doktora práv. Do zaměstnání nastoupil na místo v právním oddělení u firmy Stavomontáže n. p. Praha, kde působil jako úředník až do října 1952, kdy zahájil základní vojenskou službu v Bruntále.

Již krátce po únoru 1948 se ale zapojil do činnosti protikomunistické skupiny, kterou založil a vedl právě jeho strýc Rudolf Syrovátka. Tato organizace se snažila získávat tajné informace, které byly určeny pro zahraniční zpravodajské služby a snad byly také do zahraničí prostřednictvím agentů (mj. i dvojitého agenta Jaromíra Nechanského) předávány. Ivo Výborný u sebe nejdříve ukrýval některé tyto zprávy a od konce roku 1948 fungoval i jako spojka mezi strýcem a dalšími osobami. Tajné zprávy předával až do října roku 1949, kdy byl Rudolf Syrovátka zatčen v souvislosti s případem majora Nechanského a odsouzen v roce 1950 Státním soudem v Praze k odnětí svobody na 15 let. Po strýcově zatčení pak ukryl s dalšími členy skupiny u svého příbuzného zbraně. Ivo Výborný byl zatčen až v únoru 1954 během vojenské služby v Bruntále. Vyšetřován byl nejdříve na Ruzyni, poté byl vězněn na Pankráci. Zde také v létě roku 1954 proběhl proces se skupinou Rudolf Syrovátka a spol. – Rudolf Syrovátka byl podruhé odsouzen, tentokrát na doživotí, Ivo Výborný byl pro trestný čin velezrady odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let.

Nejdříve byl vězněn na ústředním táboře ve Vykmanově, pak jej přemístili na lágr Ležnice na Hornoslavkovsku. Se svým strýcem se nakonec setkal v dalším jáchymovském táboře Rovnost, kde byl díky strýcovým stykům přeřazen na práci v opravně důlních vozíků. V pracovních táborech si nakonec odseděl tři a půl roku, propuštěn byl podmíněně v roce 1957. Po propuštění pracoval nejdříve jako závozník v ČSAD, pak až do důchodu jako finanční kontrolor. Strýce propustili na svobodu až po 14,5 letech vězení.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.