Ivan Jachimovič (1931–2014)
Ivan Jachimovič se narodil ve vesnici Kryži, dnes součásti druhého největšího lotyšského města Daugavpils, jako desáté dítě v rodině lesního dělníka. Oba jeho rodiče pocházeli z polské menšiny trvale žijící v lotyšském regionu Latgálii. Jeho rodné polské jméno je Jan, na Ivana jej přepsaly až sovětské orgány po připojení Lotyšska k SSSR. Během německé okupace chodil do běloruské a lotyšské základní školy. Vystudoval filologii na Lotyšské státní univerzitě. Po ukončení vysoké školy v roce 1956 pracoval jako učitel ruského jazyka a literatury, poté jako školní inspektor v odlehlých lotyšských vesnicích. V roce 1960 nastoupil ve funkci předsedy do kolchozu Mladá garda. V letech 1951–1961 byl členem Komsomolu, v letech 1961–1968 členem KSSS.
Z komunistické strany byl v roce 1964 na omezenou dobu vyloučen kvůli kritice politiky Nikity Chruščova, kterou vyjádřil v otevřeném dopise Suslovovi, vlivnému ideologovi KSSS. Od roku 1964 dálkově studoval Lotyšskou zemědělskou akademii. Počátkem roku 1968 se začal veřejně angažovat na obranu nespravedlivě stíhaných disidentů, za což byl v březnu téhož roku definitivně vyloučen z komunistické strany, a následně přišel i o místo předsedy kolchozu. Dále se živil jako topič v sanatoriu v Jurmale. 28. července 1968 napsal společně s Pjotrem Grigorenkem otevřený dopis na podporu Pražského jara a osobně jej předal československému velvyslanectví v Moskvě. Po okupaci Československa sepsal protestní dopis, který vyústil v domovní prohlídky a zahájení trestního stíhání. V únoru 1969 společně s Pjotrem Grigorenkem sepsal výzvu sovětským občanům ohledně sebeupálení Jana Palacha. 24. března byl zatčen a vyslýchán. Následně prodělal první psychiatrické vyšetření, na základě kterého byl označen za schizofrenika. V následujících měsících prodělal další vyšetření v různých psychiatrických zařízeních, než byl odeslán do nechvalně proslulého Serbského institutu v Moskvě. Zde byl v lednu 1970 uznán za nepříčetného. V polovině téhož roku byl převezen do Rižské psychiatrické nemocnice, kde byl držen až do května roku 1971. Tam sdílel celu (č. 103) mimo jiné s Elijahu Ripsem, který se pokusil o sebeupálení v centru Rigy.
Ivan Jachimovič zemřel v Lotyšsku 5. srpna 2014.
