Gustáv Husák. Moc politiky – politik moci - Ústav pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů » Konference » Gustáv Husák. Moc politiky – politik moci

Gustáv Husák. Moc politiky – politik moci

Termín: 29.–30. května 2013
Místo konání: Nová budova Národního muzea, Vinohradská 1, Praha 1
Organizátoři: Historický ústav SAV a Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Národním muzeem
Program konference s abstrakty (PDF, 327 kB)
Fotogalerie
Videozáznam
Ohlasy v médiích

Anotace konference:

Sto let od narození osobnosti bývá příležitostí k zamyšlení se nad jejím životem, osudem či výsledky. Gustáv Husák osobností nesporně byl. Jak svého času napsal slovenský historik Ľubomír Lipták, Husákovým problémem bylo, že z těch několika možností, které před sebou měl, si nevybral cestu advokáta a demokratického politika, ale vydal se cestou prosazování komunismu a totalitní ideologie.

Cílem mezinárodní vědecké konference byl kritický pohled na Gustáva Husáka, který byl především komunistickým politikem a osobností ne vždy podřízenou straně a Moskvě jako mezinárodnímu centru komunistické hnutí.

Konference se konala pod záštitou ministra školství, vědy, výzkumu a sportu SR Dušana Čaploviče a ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Fialy.

Závěrečná zpráva

Byl Gustáv Husák suverénním vůdcem komunistické strany, nebo spíš loutkou v sovětských rukou? Zmírnil Gustáv Husák dopady srpnové okupace 1968? Čím bylo dáno to, že desetiletému věznění odolával lépe než mnozí spoluvězni? Byl povahou intelektuál? Vedlo jeho kroky něco jiného než fascinace mocí?

To jsou jen některé z otázek, které provázely konferenci „Gustáv Husák. Moc politiky / politik moci“. V autentických, působivých prostorách bývalého Federálního shromáždění ji 29.–30. května 2013 pořádal Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Historickým ústavem Slovenské akadémie vied a Národním muzeem.

Na konferenci vystoupilo 29 renomovaných historiků z České i Slovenské republiky a postupně ji navštívilo přes 80 posluchačů.

Program byl členěn podle jednotlivých etap Husákova života: např. studentské roky „komunistického intelektuála“, jeho působení v protifašistickém odboji a ve Slovenském národním povstání, dlouholeté věznění, návrat do velké politiky, „politický Olymp“. Diskutovalo se na závěr každého bloku, nejvýrazněji k tématu normalizace v Československu a v návaznosti na tematický blok hospodářsko-společenských souvislostí v Československu 70. a 80. let. Stranou nezůstaly ani nuance normalizačního období jako např. propopulační politika a fenomén „Husákových dětí“, otázka zásobování maloobchodů či osoba Gustáva Husáka ve slovenském divadle a filmu.

Od počátku panovala shoda v tom, že Gustáv Husák je rozporuplná a zároveň nepřehlédnutelná osobnost moderních československých dějin. V závěrečném slovu se historici Milan Zemko, Jan Rychlík a Zdeněk Hazdra zaměřili na fakt, že období normalizace je v moderní česko-slovenské historiografii stále značně upozaďované, o to více je třeba na něj upozorňovat a vést o něm vědeckou diskusi. Milan Zemko k ní vyzval také sociology
a sociální psychology. Jan Rychlík označil Husáka za symbol epochy a zamyslel se i nad principem věčného hledání „menšího zla“, které se nakonec většinou ukáže jako zlo větší.