Gréta (Markéta) Koutná (roz. Kohnová, z prvního manželství Červínová)

Narodila se 22. března 1921 v židovské rodině v Oseku u Duchcova. Otec si krátce po jejím narození otevřel klenotnictví v Teplicích, kam se za ním přestěhovala i celá rodina. V Teplicích také vychodila Gréta obecnou a měšťanskou školu.

V září roku 1938 uprchli Kohnovi před hrozícím nacistických nebezpečím ze Sudet do Prahy s cílem dostat se co nejdříve do Velké Británie. Nezískali ale včas potřebná povolení, proto odjeli okamžitě po nacistické okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 nelegální cestou přes Těšínsko do polských Katovic. Zde se Gréta přihlásila na britském konzulátu, aby vyřídila potřebné povolení a doklady k cestě do Velké Británie. V Katovicích se rovněž seznámila s Otou Červínem, za kterého se brzy provdala. Ani z Polska se jim ovšem nepodařilo včas odjet a po nacistickém útoku na Polsko 1. září 1939 prchali s mužem dále na východ. Měli v plánu usadit se mezi volyňskými Čechy, ti však imigranty ze své původní vlasti nepřijali, takže manželé pokračovali v cestě do Lvova. Červín ovšem během cesty zahynul při bombardování. Ve Lvově zpočátku přežívala Gréta nelegálně, živila se např. obchodem s cigaretami. Shodou šťastných náhod začala závodně plavat za místní plavecký spolek a našla si práci účetní. Mohla tak získat i povolení k pobytu v SSSR. Takové štěstí neměl její otec, který byl ve Lvově při jedné z razií NKVD jako nelegální imigrant zatčen a odvlečen do pracovního lágru u finských hranic, kde také brzy zahynul. Gréta se po čase rozhodla odjet se dvěma přáteli ze Lvova na letiště poblíž Tarnopolu, kde pracovala jako pokladní. Zde ji také v červnu 1941 zastihl útok nacistického Německa na SSSR. Na ústupu z Tarnopolu byla v nastalém válečném zmatku zatčena orgány NKVD, a protože u sebe neměla doklady, obvinili ji po několika výsleších ze špionáže. Následně ji s dalšími ukrajinskými a polskými vězenkyněmi deportovali vlakem až za Ural do Čeljabinsku, odkud pokračovaly pěšky až do městečka Verchnij Uralsk. V místním vězení se po šest měsíců tísnila v přeplněných celách zhruba stovka vězeňkyň.

Už na konci roku 1941 ale začali Sověti propouštět Polky do nově se tvořící polské armády v SSSR. V lednu 1942 se dočkala osvobození také Gréta. S propuštěnými Poláky následně zamířila do Střední Asie, aby se připojila k polské vojenské jednotce. Zde ovšem nastalo pro mnohé dobrovolníky zklamání – do polské armády v té době Židy nepřijímali. Od jednoho polského Žida se ale dozvěděla, že se v Buzuluku začíná formovat československá vojenská jednotka. O několik týdnů později, po strastiplné cestě, do štábu právě se rodící vojenské jednotky nastoupila. V dalších válečných letech prošla hned několika funkcemi: od zapisovatelky u odvodní komise v Buzuluku, přes zařazovací oddělení osvěty a redakci Denních zpráv Čs. vojenské jednotky v SSSR až po pomocnici přednosty osobního a organizačního oddělení štábu 1. čs. armádního sboru v SSSR. U přijímací a odvodní komise se také seznámila se svým druhým manželem štábním kapitánem Jakubem Koutným. Svatba se odehrála v roce 1944 v Novochopersku. Jakub Koutný byl mj. předseda přijímací a odvodní komise, redaktor časopisu Naše vojsko a přednosta 4. odd. 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Vedle generála Heliodora Píky to byl právě on, kdo se velkou měrou zasloužil o osvobození československých občanů vězněných v sovětských pracovních lágrech. To se oběma stalo po únoru 1948 osudným.

Z československé armády odešla Gréta Koutná na vlastní žádost v roce 1949 v hodnosti nadporučíka. Na základě povolení ministra národní obrany Ludvíka Svobody odjela v březnu 1949 do Izraele, kam ji měl brzy následovat také manžel. Ten však byl krátce před svým odjezdem zatčen a odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu 25 let těžkého žaláře. Zemřel v Leopoldově v roce 1960. Později byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. V roce 1964 se Gréta Koutná přestěhovala do USA, kde nejprve pracovala u krejčovských firem a později se stala konstruktérkou telefonních sítí společnosti New York Telephone Company. Po roce 1989 se natrvalo vrátila do Československa a v roce 1998 byla povýšena do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

 

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.