Fridolín Zahradník (1935)
Fridolín Zahradník se narodil 16. 9. 1935 v Rychnově nad Kněžnou. Neobvyklé křestní jméno zdědil po prastrýci, který se po smrti svého bratra ujal Fridolínova otce. Rodiče byli zbožní katolíci a oba syny vychovávali v tradičním křesťanském duchu. Tatínek vlastnil cementárnu, kterou mu však po únorovém puči v roce 1948 komunisté znárodnili. Fridolín Zahradník od svých šesti let ministroval v rychnovském kostele, byl rovněž členem zdejšího Orla a skautského oddílu Legio Angelica (hnutí vzniklé roku 1929, jež propojovalo náboženskou formaci a skauting), který vedl místní farář Nývlt. Zde se také setkal s Josefem Jindrou a dalšími pozdějšími činiteli skryté církve.
Společně se svým bratrem chtěl koncem 40. let nastoupit do kněžského semináře. Protože byl otec během voleb v roce 1946 členem krajského výboru Lidové strany a veřejně se hlásil ke katolické církvi, nemohli synové po roce 1948 studovat. Fridolín Zahradník proto nastoupil do Kovovýroby jako dělník. Později pracoval v gynekologickém oddělení v rychnovské nemocnici. Když však katolický kněz a ministr zdravotnictví Josef Plojhar povolil interrupce, společně s primářem a několika dalšími lékaři odešel.
Již od 50. let vznikaly v Čechách a zejména na Slovensku tajné, na státu nezávislé struktury církve, které měly suplovat práci zavřených nebo s režimem kolaborujících duchovních činovníků. Po prezidentských amnestiích z počátku 60. let se na svobodu dostalo mnoho politických vězňů z řad katolického duchovenstva. Většina z nich však nedostala státní souhlas k duchovní službě, a tak své poslání vykonávali ilegálně. V roce 1964 byl propuštěn také katolický kněz (od roku 1967 biskup) Felix Maria Davídek, který okamžitě založil podzemní „univerzitu“, jejímž cílem byla formace nových kněží a pastoračních pracovníků pro působení v ilegalitě.
Fridolín Zahradník se prostřednictvím Josefa Jindry v roce 1965 s Davídkem seznámil a účastnil se tajných seminářů v Kobeřicích. O čtyři roky později, konkrétně 19. 11. 1969 v Prešově, byl řeckokatolickým biskupem Eugenem Kočišem vysvěcen na kněze. Jelikož byl uveden do úřadu ve východním ritu, kde manželství (ženatý byl od roku 1960) není překážkou, z hlediska kanonického práva bylo svěcení v pořádku. Jeho ordinářem se stal biskup Davídek. Tajným svěcením se člověk přímo dopustil trestného činu podle paragrafu o „maření státního dohledu nad církvemi“ a jeho prozrazení znamenalo automaticky vězení. Fridolín Zahradník měl pro práci v podzemní církvi výhodné zaměstnání. Jako opravář kostelních věží po celé republice mohl bez podezření pravidelně navštěvovat mnohé odlehlé farnosti.
V roce 1970 svolal episkopát tajné církve synod. Na tzv. Kobeřickém synodu došlo k roztržce v otázce svěcení žen. Následně Felix Maria Davídek suspendoval tři biskupy – Bedřicha Provazníka, Josefa Dvořáka, Jiřího Pojera – a kněze Fridolína Zahradníka a Přemysla Coufala. Postižení hledali zastání u slovenského biskupa Dubovského, který z moci svého úřadu suspendaci odvolal. Tím došlo k definitivnímu rozdělení mezi Davídkovým společenstvím Koinótés a nespokojenými duchovními.
Na konci roku 1970 byl Zahradník Bedřichem Provazníkem konsekrován na biskupa a stal se tak vůbec prvním ženatým biskupem. V dalších letech pak pracoval Fridolín Zahradník především na Slovensku a během následující dekády konsekroval další tři biskupy a vysvětil několik dalších kněží. Vytvořil tak nové samostatné společenství.
Počátkem 80. let se stupňovala kampaň StB proti podzemní církvi. V roce 1981 došlo ke dvěma tragickým událostem, ke smrti Přemysla Coufala a synovce kardinála Tomáše Špidlíka Pavla Švandy. Za jejich smrtí stála s největší pravděpodobností právě StB. Rovněž kolem Fridolína Zahradníka se začala postupně stahovat smyčka. Neustálé sledování a výslechy ho přiměly, aby se připravil na možné věznění. Ještě před zatčením konsekroval Jana Konzala a Pavla Hájka na biskupy. Na sklonku roku 1983 byl zatčen. Ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové strávil přes čtyři roky. Jelikož nemohl být obviněn ze své církevní činnosti, byl nakonec odsouzen v inscenovaném procesu za hospodářské delikty (rozkrádání stavebního materiálu). Postupně prošel věznicemi v Libkovicích u Mostu a v Plzni na Borech, kde po většinu času pracoval jako holič. Fridolín Zahradník byl propuštěn na svobodu v roce 1988 a následně začal pracovat jako hromosvodář v Rychnově.
Po revoluci založil sdružení Emauzy, jehož se stal prvním předsedou. Po vydání tzv. Římských norem bylo zpochybněno mnoho kněžských a biskupských (včetně Zahradníkova) svěcení v tajné církvi. Celý spor není dodnes urovnán. Fridolín Zahradník o svém biskupském svěcení řekl své manželce až po revoluci. Dnes žije v Rychnově nad Kněžnou.
Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.
