František Prokop Šimek (1882–1942)
Narodil se 9. února 1882 v Březové, okres Uherský Brod, v rodině malorolníka Josefa Šimka a jeho manželky Anny, rozené Kmentové. Středoškolská studia ukončil v červnu 1900 na c. k. českém vyšším gymnáziu v Uherském Hradišti. Čtyři roky se věnoval studiu práv, následně přešel na bohosloveckou fakultu do Olomouce. Teologické vzdělání získal v roce 1909. Dne 5. července 1909 byl v římskokatolické církvi vysvěcen na kněze. Od srpna 1909 do března 1919 sloužil postupně jako kooperátor a administrátor ve Zdounkách a Roštíně na Kroměřížsku, v Dolněmčí (dnes Dolní Němčí), okres Uherský Brod, v Dřevohosticích na Přerovsku, v Novém Hrozenkově na Vsetínsku a v Kozlovicích, okres Frýdek-Místek.
V dubnu 1919 kněžskou službu opustil a po několikaměsíční dovolené odešel na Slovensko. V Humenném získal místo úředníka ve státních službách. Zde se seznámil se svojí budoucí ženou, učitelkou na měšťanské škole Annou Kolomazníkovou.[1] Sňatek uzavřeli 28. října 1920. V červenci 1922 se manželům Šimkovým narodilo děvče, které však vzápětí zemřelo. Porod měl málem fatální důsledky i pro paní Annu.
Jeho návrat na Moravu byl spojen s přestupem do Církve československé (husitské).[2] Od srpna 1921 do ledna 1925 působil jako zatímní duchovní a farář CČS(H) v Přerově. Současně byl členem diecézní rady CČS(H) v Olomouci a jejím matričním a částečně i právním referentem. Na přelomu let 1923 a 1924 vyučoval na teologickém církevním učilišti v Olomouci. Po rozštěpení přerovské náboženské obce v druhé polovině roku 1924 se sice přiklonil k pravoslavnému směru, ale do pravoslavné církve přestoupil až v roce 1926. Vzhledem k dlouholetému blízkému vztahu k biskupu Gorazdovi přijal místo jeho tajemníka. Po přetransformování časopisu Za pravdou na Věstník České pravoslavné eparchie se ujal jeho redakce. V únoru 1932 byl poslán eparchiální radou na vlastní žádost do výslužby.
Po okupaci zbytků Československa se František P. Šimek zapojil na Přerovsku do činnosti odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Tvořil důležitou spojku ilegálního hnutí a společně s manželkou poskytoval úkryt hledaným osobám a podporoval rodiny perzekvovaných a umučených vlastenců. Zatčen byl 31. května 1942 v Přerově. Pro ukrývání osob nepřátelských Říši byl z rozhodnutí stanného soudu v Brně 3. června 1942 popraven. Stal se tak první obětí z řad pravoslavného duchovenstva v době nacistické okupace.
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek, fond Odbor politického zpravodajství MV, krabice č. 658, svazek č. 13471, s. 238.
- Archiv Pražské diecéze CČSH, fond Personální spisy, osobní spis Františka Šimka.
- Moravský zemský archiv Brno, fond Gestapo Brno (B 340), k. 185, sign. 100-185-16, soudní spis Františka Šimka.
- Národní archiv, fond Ministerstvo školství a kultury, karton 834, inventární číslo 1454, výčet popravených a na následky věznění zemřelých duchovních během okupace.
- Státní okresní archiv Přerov, fond Sbírka přihlášek pobytu obyvatel v okrese Přerov, policejní přihláška Františka Šimka.
- Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, fond Diecézní rada CČS(H) Olomouc, karton 105, inventární číslo 795.
Literatura:
- HRBÁČEK, M.: Za mrtvým br. tajemníkem Fr. Šimkem! Hlas pravoslaví, 1945, č. 5–6, s. 41.
- MAREK, Pavel – BUREHA, Volodymyr: Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953. Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. CDK, Brno 2008, s. 128.
- RACLAVSKÝ, Libor: Neznání hrdinové. Sůl země. Věstník olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve, 2012, č. 2, s. 12–13.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev v letech 1942–1945. Securitas Imperii, 2014, roč. 25, č. 2, s. 10–39.
- RACLAVSKÝ, Libor: Cesta k oběti. Životní příběh kněze Aloise Václava Čikla. TIGRIS, Zlín 2014.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] Anna Šimková, rozená Kolomazníková, (1891–1942) pocházela ze starobylé obce Roštín na Kroměřížsku. Pracovala jako učitelka na obecných a měšťanských školách. Za svoji účast v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme na Přerovsku (angažovala se zejména v podpoře rodin zatčených a popravených vlastenců) byla společně s manželem 3. června 1942 v Brně popravena.
[2] Dále jen CČS(H). Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve připojena z rozhodnutí VI. řádného sněmu až v roce 1971.
