Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

• Archiv bezpečnostních složek
• Archivní pomůcky
• Projekt 1989

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989 » Portréty usmrcených » František Faktor (* 15. 11. 1951, † 30. 10. 1984)

Výjimečným případem, který se stal na česko-rakouském úseku československé železné opony, byl případ Františka Faktora (*15. 11. 1951 Trpnouze, okr. České Velenice),[1] dělníka zaměstnaného u Československých státních drah (ČSD) v Českých Velenicích, kterého po překonání hranice zastřelili pohraničníci 8. roty (Fišerovy Chalupy) 15. brigády Pohraniční stráže (PS) na výsostném území Rakouska.

František Faktor vyrůstal bez otce[2] jen s matkou Marií a dvěma sourozenci v domě patřícímu ČSD ve Vyšné u Nových Hradů.[3] Po skončení sedmé třídy základní školy[4] začal pracovat jako dělník v různých státních podnicích. Podle dobového posudku, který v únoru 1984 vypracoval Městský národní výbor v Nových Hradech pro Sbor národní bezpečnosti (dále jen SNB) – Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti Nové Hrady se Faktor dopouštěl různé trestné činnosti, hlavně krádeží, přechovával střelné zbraně a byl několikrát soudně stíhán.[5] Z rozsudků a trestných příkazů Okresního soudu České Budějovice vyplývá, že se dopouštěl menších majetkových kriminálních deliktů, za které byl několikrát odsouzen k podmíněným a později i nepodmíněným trestům odnětí svobody. Na počátku jeho potíží se zákonem bylo zaujetí střelnými zbraněmi – „podomácku“ upravoval vzduchovky na malokalibrové střelné zbraně a skoro vždy byl při tom chycen.[6] Podle dohledaných materiálů byl v letech 1970–1979 odsouzen celkem šestkrát, a to za trestné činy přečinu proti veřejnému pořádku, krádeže, přečinu proti majetku v socialistickém vlastnictví, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a neoprávněné užívání cizího motorového vozidla.[7]

30. října 1984 se František Faktor rozhodl emigrovat přes zelenou hranici do Rakouska. Vybral si úsek hranice v blízkosti svého zaměstnání v ČSD České Velenice, který mohl předtím s největší pravděpodobností pozorovat a díky tomu poznal jeho „slabiny“ v zabezpečení hlídkami PS.

Poplach na signálním přístroji 8. roty (Fišerovy Chalupy) 15. brigády PS byl zaznamenán 30. října 1984 ve 12.29 hod. Faktor překonal signální stěnu na úseku L– 6 a pokračoval ke státní hranici mezi ČSSR a Rakouskem. Na signál byla ve 12.30 hod. vyslaná dozorčím důstojníkem roty desátníkem Tomášem Smoloněm poplachová hlídka ve složení psovod vojín Pavel Sirotný (nar. 1964) jakožto velitel hlídky a vojín Valtr Macošek (nar. 1964), řidič vojín Ctimír Štrunc (nar. 1964). U úseku L– 6 se hlídka z rozhodnutí des. Smoloně rozdělila. Vojín Sirotný a vojín Macošek začali po zachycení stop psem pronásledovat Františka Faktora na vnější straně signální stěny (mezi zátarasem a hranicí). Pronásledování pokračovalo až do prostoru bývalé trasy Elektrického zabezpečení ochrany hranic,[8] kde pes ztratil stopu. Po jejím opětovném nalezení pokračovali pohraničníci do prostoru cca 300 metrů od státní hranice, kde vypustili psa na volno.[9] Hlídka doběhla až do prostoru státní hranice při hraničním mezníku V/24. Přesto, že osobu nedostihla před státní hranicí, což byl zákonný limit pro její zákrok,[10] a pokračovala v pronásledování na území Rakouské republiky poté, co uviděla prchat osobu do vnitrozemí za hranicí. Vojín Sirotný použil na rakouském státním území varovný výstřel do vzduchu a když František Faktor nereagoval, zahájili oba dva členové hlídky také na rakouském státním území mířenou palbu a pokračovali v pronásledování na rakouské straně až do hloubky přibližně 400 metrů. Během pronásledování zkrátili vzdálenost mezi pronásledovanou osobou a nimi na 200 metrů, kdy byl neznámý zasáhnut pravděpodobně vojínem Macošekem.[11] V poslední fázi pronásledování vystřelili pohraničníci ze samopalů vz. 58 dávkami na dvou místech podle údajů z české strany 46 ks nábojů (vojín Macošek 35 ks a vojín Sirotný 11 ks)[12] a podle údajů rakouské strany nejméně 16 ks nábojů.[13] Neznámá osoba po zásahu upadla, krátce nato vstala a pokračovala v běhu do blízkého lesa.[14]

Pohraničníci po zákroku na rakouském území uslyšeli v blízkém prostoru traktor a rychle se přesunuli zpět na československé území. Po nich přešla hranici z československé strany Skupina překrytí[15] pod vedením nadporučíka Václava Kysely. Po návratu podal velitel skupiny veliteli roty hlášení, že „narušitel“ překonal hranici a zbraň byla použitá bezvýsledně. O něco později se vydal nadporučík Václav Kysela hledat zraněného Františka Faktora na rakouské území, ale ve chvatu se bez výsledku vrátil.[16] František Faktor byl nalezen 5. 11. 1984 na okraji lesa a byl identifikován rakouskými orgány. Zemřel na následky ztráty krve po průstřelu hrudníku a na prochladnutí. Znalci z oboru soudního lékařství určili jako nejpravděpodobnější dobu úmrtí noc z 30. na 31. října 1984, případně ranní hodiny 31. 10. 1984. Dále konstatovali, že smrti Františka Faktora bylo možné zabránit poskytnutím první pomoci a následné specializované chirurgické pomoci přibližně do 6 hodin po vzniku poranění.[17]

Rakouské úřady na základě vlastního šetření uvedly v úmrtním listu Františka Faktora vystaveném 23. ledna 1985, že k úmrtí došlo mezi 30. říjnem 1984 od cca 12.30 hod. a 5. listopadem 1984 do cca 15.15 hod.[18] Utrpení postřeleného Františka Faktora tak trvalo nejméně řadu hodin.

Dne 8. listopadu 1984 vznesl před československým velvyslancem Markem Venutou ve Vídni rakouský ministr zahraničí Leopold Gratz protest proti narušení suverenity a nedotknutelnosti rakouských státních hranic. A také obvinil československé úřady z nehumánního postupu vůči Františku Faktorovi.[19] Na žádost rakouské strany bylo 7. listopadu 1984 svoláno do rakouského Gmündu 6. mimořádné zasedání Československo-rakouské komise kvůli vyšetření událostí na společných československo-rakouských hranicích. Předmětem jednání bylo vyšetření události, při které přišel o život československý občan František Faktor. Navzdory důkazům předloženým rakouskou stranou – nález 16 ks nábojnic z nábojů ráže 7,62x39mm používaných československou PS, svědci, znalecký posudek o místě odkud se podle charakteru zranění muselo na Františka Faktora střílet – se československá strana v čele s Emanuelem Havlíkem z Federálního ministerstva vnitra rozhodla zapírat. Českoslovenští pohraničníci tvrdili, že nevstoupili na rakouské území, i když pronásledování Františka Faktora přiznali. Pokud šlo o nábojnice nalezené rakouskými orgány, československá strana tvrdila, že takové nepoužívá (údajně používala mosazné).[20] Přitom byly československé úřady vlastním vyšetřováním události z 30. října 1984 již při mimořádném zasedání Československo-rakouské komise 7. listopadu 1984 o celém incidentu celkem přesně informovány.

Neúspěšný pokus Františka Faktora o překročení hranic byl československými úřady prošetřován několika komisemi již ode dne, kdy se udál, tj. od 30. října 1984. Nejvyšší vyšetřující komisí byla komise Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic (HS PS OSH) vedená podplukovníkem Ing. Jaroslavem Crhonkem, která zpracovávala zprávu pro tehdejší nejvyšší československé bezpečnostní a státní představitele.[21] Podle zjištění Inspekce ministerstva vnitra z roku 2000 byla zpráva této komise, která potvrdila vstup hlídky PS na rakouské státní území a její mířenou střelbu na „narušitele“ zde, předána nejvyšším československým úřadům pravděpodobně ještě v den incidentu, tj. 30. října 1984.[22] I přes jednoznačné zjištění komise, že došlo k narušení státní suverenity Rakouska a ke střelbě československých příslušníků PS na rakouském státním území, byl hned 30. října 1984 učiněn záznam do Pohraniční knihy 8. roty PS popírající překročení rakouských hranic. Vědomé zakrývání skutečného průběhu celé události a snahu československých úřadů zamést stopy po incidentu potvrzuje i vynětí samopalů použitých při střelbě z evidence, jejich likvidace a následná výměna nábojů za jiné u dotyčné roty PS.

Stejnou lež o tom, že nedošlo z československé strany k narušení rakouské státní hranice, použil československý velvyslanec ve Vídni Marek Venuta 8. listopadu 1984 v odpovědi rakouskému ministrovi zahraničních věcí Leopoldu Gratzovi[23] a také náměstek československého ministra zahraničních věcí Jaromír Johanes 9. listopadu 1984 při jednání s velvyslancem Rakouské republiky Paulem Ullmannem. Navíc odmítl protest rakouského ministra zahraničních věcí Leopolda Gratze proti porušení suverenity Rakouska a vyjádřil překvapení nad skutečností, že ministr Leopold Gratz poukázal ve svém projevu na „nehumánní“ přístup československého státu, který ponechal zraněného Františka Faktora na rakouském území bez pomoci.[24]

Z této prokazatelné lži usvědčují tehdejší československé úřady závěry jejich vlastního vyšetřování i monitorování rakouských sdělovacích prostředků československou stranou. Dne 6. listopadu 1984 informoval náčelník zpravodajského oddělení 15. brigády PS v Českých Budějovicích zpravodajskou správu HS PS OSH v Praze o opatřeních provedených na hranicích. Ke sdělení byly připojeny přepisy komentářů reportáží rakouské televize odvysílaných 3. listopadu 1984 v 19.10 hod a ve 23.30 hod. Ty informovaly o nalezení těla muže usmrceného střelami do zad u města Gmünd a k jeho identifikaci. Dále uvedly, že podle rekonstrukce na tohoto muže stříleli českoslovenští pohraničníci a ten se i přes těžká zranění dokázal doplazit 900 metrů na rakouské státní území.[25] Ještě před společnou Československo-rakouskou schůzkou v rakouském Gmündu tak byly československé úřady informovány o tom, že František Faktor byl příslušníky československé PS na rakouské straně státní hranice postřelen a na následky zranění zemřel.

Nejvyšší stranické špičky Komunistické strany Československa byly oficiálně informovány o případu Františka Faktora 10. dubna 1985, kdy projednalo předsednictvo Ústředního výboru KSČ Zhodnocení plnění hlavních úkolů SNB, PS a vojsk Ministerstva vnitra v roce 1984. ÚV KSČ ho předkládal federální ministr vnitra Vratislav Vajnar a přizvaný člen oddělení státní administrativy ÚV KSČ Vladimír Blechta.[26] Jednání se s výjimkou Josefa Kempného zúčastnilo kompletní předsednictvo ÚV KSČ v čele s prezidentem a generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem. A i když bylo, respektive nejspíše muselo být, nejužší stranické a státní vedení informováno o skutečném průběhu případu Františka Faktora, vzal ÚV KSČ na vědomí zfalšované výsledky vyšetřování Faktorova případu.

Zfalšovaná verze případu Františka Faktora byla navíc ve Vajnarově zprávě předložené ÚV KSČ podložena přiloženým nepravdivým záznamem o průběhu zásahu příslušníků PS proti Františku Faktorovi 30. října 1984 z Pohraniční knihy 8. roty PS.[27] Tvrzení o dvanáctkrát soudně trestaném recidivistovi navíc dokládá účelové zveličení kriminální minulosti Františka Faktora. Podle sdělení náměstka federálního ministra vnitra z 9. listopadu 1984 byl František Faktor soudně či jinak trestán pouze devětkrát.[28]

Po roce 1989 podala u Obvodové vojenské prokuratury v Českých Budějovicích dne 17. srpna 1992 matka Františka Faktora paní Marie Faktorová podnět ke stíhání trestného činu vraždy spáchané na jejím synovi dne 30. října 1984 hlídkou československé Pohraniční stráže. Podle ní se Faktor rozhodl opustit republiku proto, že mu prý hrozila úřední perzekuce kvůli jeho protikomunistickým postojům.[29] Dne 27. října 1994 byli rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka Tábor uznáni vinnými Pavel Sirotný a Valtr Macošek z trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zákona, spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. z. Oba byli odsouzeni podle § 222 odst. 1 tr. zákona k trestům odnětí svobody na dva roky nepodmíněně a pro výkon uložených trestů odnětí svobody byli oba zařazeni do věznice s dozorem.[30]

Soudce oběma obžalovaným vymezil trest s minimální sazbou, byť za trestný čin, za který byli oba obžalovaní uznáni vinnými, zákon stanovil trestní sankci odnětí svobody v rozmezí od 2 do 8 let.[31] Vyšší trestní sazba nebyla soudem uplatněna s odkazem na skutečnost, že úmrtí Františka Faktora bylo v konečném důsledku zapříčiněno jednáním nadřízených obžalovaných, kteří nic nepodnikli na záchranu postřeleného Františka Faktora, ačkoliv se dalo těžšímu následku (tj. úmrtí) rychlou pomocí předejít. Nejvyšší představitelé tehdejší Československé socialistické republiky, kteří věděli o trestných činech souvisejících se smrtí Františka Faktora a kryli je, potrestáni nebyli.

Podle usnesení Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ze dne 5. února 2001 bylo podle § 159 odst. 2 a 11 odst. 1, písm. b) trestního řádu odloženo podezření za spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele a nadržování z důvodu promlčení.[32] Ještě předtím byl usnesením vojenského obvodového prokurátora v Bratislavě Dobroslava Trnky z 15. října 1998 odložen podnět na trestní stíhání Antonína Němce, bývalého náčelníka HS PS OSH, pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele z důvodu promlčení.[33]

Případ Františka Faktora je výjimečný tím, že patří k několika málo známým ozbrojeným zásahům československých příslušníků PS na cizím státním území ve vzdálenosti několika set metrů od československé státní hranice.[34] Chování československých úřadů pak bylo stejné jako v jiných obdobných případech. V Československu platilo na Faktorův případ přísné informační embargo a před zahraničím se československé úřady držely striktně své verze, případně mlčely.