Čestmír Kráčmar (1894–1971)
Narodil se 31. října 1894 v Podmoklech na Děčínsku jako druhé dítě v rodině Jakuba Kráčmara a Barbory, rozené Kotíkové.[1] Po absolvování obchodní akademie (1912) pracoval jako úředník Zemské banky v Praze a dále pokračoval ve studiu na Vysoké škole obchodní v Praze (dva semestry), na Právnické fakultě v Praze (dva semestry státního účetnictví) a na Filozofické fakultě UK rovněž v Praze (opět dva semestry). Dne 16. listopadu 1918 uzavřel sňatek s Růženou, rozenou Čekanskou.
Po založení Církve československé (husitské)[2] vstoupil do jejích řad. Byl členem rady starších náboženské obce v Praze-Vršovicích a studoval na Československé Husově evangelické fakultě bohoslovecké v Praze. Po ukončení tzv. pravoslavné krize přestoupil k pravoslaví. Dne 17. dubna 1927 byl vladykou Gorazdem vysvěcen na jáhna a den poté na kněze.
Celá třicátá léta naplnil službou pro Českou pravoslavnou církev. Jako pomocný duchovní v Praze sloužil bohoslužby v administrovaných obcích, vyučoval pravoslavné náboženství, překládal (k vydání připravil Liturgii sv. Jana Zlatoústého a sv. Basila Velikého), zastával významné církevní funkce (předseda církevního odboru, člen eparchiální rady atd.). To vše při svém civilním zaměstnání.
Dne 18. června 1942 byl Gestapem zatčen a krátce vězněn. Bezprostředně po osvobození Československa v květnu 1945 se opět ujal duchovenské služby v pražské církevní obci, ve které byl jmenován druhým administrátorem. V září 1945 byl navíc předsednictvem eparchiální rady ustanoven do funkce vyjednávače se státními úřady. V lednu 1946 vedl delegaci vyjednávající v Moskvě přijetí České pravoslavné církve pod jurisdikci moskevského patriarchátu.
Dne 1. února 1950 vstoupil coby olomoucko-brněnský biskupský kandidát do mnišského stavu. Na biskupa byl vysvěcen 5. února 1950 v chrámu sv. Gorazda v Olomouci. Eparchii spravoval do roku 1953, kdy se ze zdravotních důvodů funkce vzdal.[3] Zemřel 27. prosince 1971 v Praze.
Prameny:
- Národní archiv, fond Ministerstvo školství a národní osvěty 1918–1949, karton 811, signatura 47 VII, evidenční list Čestmíra Kráčmara.
- Národní archiv, fond Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna 1941–1950, karton 5825, sign. K 5134/3 Čestmír Kráčmar.
Literatura:
- KRÁČMAR, Čestmír: Jednání u J. S. patriarchy v Moskvě. Hlas pravoslaví, 1946, č. 3, s. 37–38.
- SURMA, K. D.: Rozloučení s vladykou Čestmírem. Hlas pravoslaví, 1972, č. 2, s. 47–48.
- KRÁČMAR, Čestmír Gorazd: A to byl pastýř dobrý... Hlas pravoslaví, 2001, č. 12, s. 15–16.
- KRÁČMAR, Čestmír Gorazd: Ke 110. výročí narození vladyky Čestmíra. Hlas pravoslaví, 2005, č. 2, s. 14–17.
- MAREK, Pavel – BUREHA, Volodymyr: Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953. Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. CDK, Brno 2008, s. 119–120.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] Manželé Kráčmarovi vychovávali ještě staršího syna Břetislava.
[2] Dále jen CČS(H). Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve připojena z rozhodnutí VI. řádného sněmu až v roce 1971.
[3] Důvody nemusely být jen zdravotní. Srov. MAREK, Pavel – BUREHA, Volodymyr: Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953. Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. CDK, Brno 2008, s. 119–120.
