Bohumír Cyprián Lochman (1883–1955)
Narodil se 31. ledna 1883 v Žalkovicích na Kroměřížsku v rodině Josefa Lochmana a Josefy, rozené Červíkové. Po studiích na českém státním gymnáziu v Kroměříži (1895–1903) se přihlásil na katolickou bohosloveckou fakultu v Olomouci. Po ukončení studií byl olomouckým arcibiskupem Františkem Saleským Bauerem 5. července 1907 vysvěcen na kněze. Jako kooperátor, katecheta a farář působil od srpna 1907 do září 1936 na různých místech v olomoucké arcidiecézi (např. 1917–1924 v Kojetíně, 1924–1934 v Pivíně, 1934–1935 v Újezdci u Luhačovic). Jeho další život významně ovlivnilo především deset let prožitých v Pivíně, kde po příchodu narážel na chladné přijetí místních věřících. Přesto dokázal pro farnost mnohé vykonat. I díky jeho pastorační horlivosti odešli v roce 1930 tři alumni do semináře, zdařilých a četných oprav a úprav doznala fara i kostel. S Pivínem se však loučil s bolestí, neboť z farnosti musel odejít kvůli žalobě, kterou na něho podali místní pro údajnou přílišnou přísnost na děti ve škole.
Rozčarování bylo natolik silné, že začal uvažovat o vystoupení z římskokatolické církve. Oženil se a v září 1936 našel nový duchovní domov v pravoslavné církvi, kde byl ustanoven tajemníkem eparchiální rady.[1] Z pověření biskupa Gorazda vedle této funkce ještě administroval církevní obec v Řimicích (od dubna 1937), k níž administrativně patřilo i Střemeníčko.[2] Ve svěřené obci setrval do počátku roku 1941, kdy na její správu rezignoval a novým administrátorem byl jmenován otec Bohumír Axman. Zbožný, i když někdy poněkud prchlivý kněz nadále obětavě vykonával svoji tajemnickou funkci. Opravdovost služby osvědčil i po zatčení biskupa Gorazda, kdy se nebál požádat protektorátní úřady o vyplacení státní dotace pro potřeby eparchie na rok 1942. V reakci na popravu činovníků pražské církevní obce v čele s vladykou Gorazdem odsloužil 8. září 1942 v řimickém chrámu za pravoslavné mučedníky vzpomínkovou liturgii.
Dne 25. září začalo Gestapo v sídle eparchiální rady v Řimicích provádět vyšetřování a evidenci majetku. O den později byl otec Lochman s dalšími duchovními a eparchiálním manipulantem Josefem Smékalem zatčen a odvezen do olomoucké věznice, kde byl umístěn na společnou celu č. 31. I zde dokázal projevit hloubku své víry, když navzdory bachařům setrvával v přímluvných modlitbách za svého popraveného biskupa. Po ukončení vyšetřování byl přikázán na nucené práce do německých oceláren, kde částečně ohluchl. Z nuceného pracovního nasazení se vrátil s podlomeným zdravím 15. května 1943.
Bezprostředně po osvobození Československa se opět ujal své tajemnické funkce. V sídle eparchiální rady v Řimicích úřadoval od 9. května 1945. V součinnosti s členem eparchiální rady a církevního odboru Jaroslavem Deutschem pracoval na obnově církevního života v rozpuštěných pravoslavných obcích.[3] Revoluční rozháranost při správě obnovující se eparchie i stupňující se zdravotní obtíže uspíšily jeho rozhodnutí nechat se penzionovat. S manželkou se přestěhoval do Prostějova, kde v říjnu 1946 na vlastní žádost vystoupil z pravoslavné církve a vrátil se k církvi římskokatolické, v níž sloužil jako kanovník u sv. Mořice v Olomouci i jeho bratr Jan. Zesnul náhle 14. října 1955 ve věku 72 let. V oficiálním pravoslavném tisku se v této souvislosti objevila kratičká zpráva vystihující jeho mnohaletou službu: Byl to dobrák od kosti, trochu nerudný, ale říkal o sobě: „To jen ústa mluví, ale srdce o tom neví.“ Mnoho pracoval ve svém životě, byl přesný, obětavý, dobrý kazatel, zbožný, mnozí ho nechápali, jak už tomu bývá v životě mezi lidmi.[4]
Martin Jindra
Prameny:
- Archiv bezpečnostních složek, fond Odbor politického zpravodajství MV, krabice č. 658, svazek č. 13471, s. 247.
- Archiv Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích, nezpracováno, osobní spis Bohumíra Cypriána Lochmana.
Literatura:
- Jak žijeme. Hlas pravoslaví, 1955, č. 8, s. 255.
- JINDRA, Martin: Kalich, srp a kladivo? Paměť a dějiny, 2013, roč. 7, č. 2, s. 35–38.
- MAREK, Pavel – LUPČO, Martin: Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století. Prolegomena k vývoji pravoslaví v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v letech 1860–1992. CDK, Brno 2013, s. 426.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] Eparchiální rada sídlila od roku 1934 v Řimicích.
[2] Chrám sv. Václava ve Střemeníčku byl slavnostně vysvěcen 17. května 1937. Manželka faráře Lochmana Božena při té příležitosti chrámu věnovala bílé bohoslužebné roucho se vším příslušenstvím.
[3] Nejvyšší představitel České pravoslavné eparchie otec Josef Rezek byl v té době vážně nemocen a svůj úřad nemohl zastávat. Více viz JINDRA, Martin: Kalich, srp a kladivo? Paměť a dějiny, 2013, roč. 7, č. 2, s. 35–38.
[4] Jak žijeme. Hlas pravoslaví, 1955, č. 8, s. 255.
