Bohumil Jílek
* 17. 10. 1892 Deštná
† 3. 8. 1963 New York
Původním zaměstnáním strojní zámečník. Patřil mezi přední komunistické politiky prvního desetiletí existence KSČ. Na začátku dvacátých let byl jedním z vedoucích představitelů radikální levé opozice vystupující proti politice Šmeralova vedení. Na slučovacím sjezdu v listopadu 1921 byl zvolen do užšího výkonného výboru a stal se také generálním sekretářem KSČ. V rámci postupu proti ultralevému křídlu byl v únoru 1922 zbaven funkce generálního sekretáře, téhož roku v červnu se vzdal také členství v užším výkonném výboru. Do nejvyšších stranických funkcí se vrátil v roce 1925, kdy bylo v rámci postupující bolševizace KSČ definitivně odstaveno Šmeralovo vedení a jeho nástupci. Na III. sjezdu KSČ se Jílek stal členem politbyra, organizačního byra a sekretariátu, působil také jako tajemník KSČ. Po celou druhou polovinu dvacátých let byl jedním z politiků určujících politiku KSČ, bývá označován také za faktického vůdce komunistické strany.
V letech 1928 – 1929, kdy vrcholí vleklá vnitrostranická krize, byl Jílek především ze strany Gottwaldovy skupiny označován za hlavu tzv. likvidátorů (skupiny funkcionářů, která měla údajně sabotovat proces bolševizace strany). V průběhu roku 1928 Jílkovo vedení KSČ definitivně ztratilo podporu v Kominterně. Na V. sjezdu KSČ v únoru 1929 stranické vedení zcela ovládla skupina funkcionářů sdružená kolem Klementa Gottwalda. Jílek jakožto symbol předchozího směřování KSČ byl ze strany vyloučen.
Po roce 1929 Jílek zakotvil v agrární straně, byl činný také v agrárních odborech. V době okupace byl zaměstnán jako redaktor deníku Venkov, léta 1945 – 1948 strávil jako pražský dopisovatel slovenského deníku Čas. Po únoru 1948 emigroval do Francie. Do roku 1954 žil v Paříži, poté až do své smrti v roce 1963 v New Yorku, kde byl zaměstnán v sekretariátu Zemědělské unie (tzv. Zelená internacionála).
