Andrej Koba

Narodil se 16. února 1919 ve Velké Ťurici na Podkarpatské Rusi jako nejstarší z pěti dětí v malorolnické rodině. Po absolvování měšťanské školy nastoupil na gymnázium v nedalekém Perečíně, kde v září 1939, tedy několik měsíců po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi, úspěšně odmaturoval. Jelikož tehdy nebyl pro Rusíny dostatek kvalifikované práce, vypomáhal Andrej Koba v dalších měsících při sezónních pracích v lese a v zemědělství. Již začátkem listopadu 1940 však musel stejně jako všichni jeho vrstevníci narukovat do maďarské armády. Okamžitě byl odvelen do Budapešti, kde prodělal základní vojenský výcvik. Po jeho ukončení jej přemístili do Szegedu k útvaru protitankového dělostřelectva, koncem roku 1941 pak byl se svojí jednotkou povolán na ruskou frontu do okolí Voroněže. Hned při prvních bojích se Andrej Koba ještě s dalšími čtyřmi vojáky z Podkarpatské Rusi rozhodl přeběhnout na sovětskou stranu. Byli však sovětskými vojáky zajati, vyšetřováni a odvezeni do zajateckého tábora nedaleko města Novochopersk. V těžkých životních podmínkách se zde tísnilo tisíce zajatých vojáků ze všech znepřátelených armád, kteří pracovali převážně na stavbě železniční trati. Vojáci rusínského původu ovšem měli to štěstí, že byli brzy vybráni na práci v blízkých kolchozech, kde mohli získat více potravin. Přesto Andrej Koba nakonec onemocněl skvrnitým tyfem, na který v táboře denně umíralo mnoho lidí. V té době Koba na základě výborné znalosti maďarštiny zastával funkci zástupce velitele a z této těžké nemoci se nakonec i díky nadstandardní lékařské péči vyléčil.

Od poloviny roku 1943 začali být ze zdejšího lágru postupně propouštěni českoslovenští občané do vznikající čs. vojenské jednotky v Buzuluku. I kvůli nesouhlasu táborového velitele se propuštění Andreje Koby neustále oddalovalo - svolení k odchodu do čs. jednotky nakonec dostal až 21. března 1944, odveden byl ještě koncem měsíce v Jefremově. Nejdříve jej přidělili k protitankové baterii, poté absolvoval důstojnickou školu v Rjazani. Jako velitel průzkumné roty třetí brigády se zúčastnil dukelské operace i následných bojů, než byl těžce raněn u Vyšného Komárniku. Až do konce války se již do samotných bojů nezapojil. I po roce 1945 zůstal v československé armádě a v době československo-polského napětí v prvních poválečných letech byl nasazen na slezských hranicích. Následně vystudoval na Hranečníku u Ostravy záložní důstojnickou školu, v dalších letech pak působil na několika divizních důstojnických školách na Moravě a ve Slezsku, velel motostřeleckému pluku v Opavě a nakonec působil na krajské vojenské správě v Ostravě. V roce 1974 byl z armády propuštěn a odešel do důchodu. Dnes žije Andrej Koba v Opavě.

Pro přehrání videa musíte mít ve svém prohlížeči nainstalován Adobe Flash Player a povolen JavaScript.