Anatolij Marčenko (1938–1986)
Anatolij Marčenko byl dělník, disident, spisovatel. Do pracovního tábora se dostal poprvé v roce 1958 po rvačce na dělnické ubytovně v Karagandě. Roku 1960 z tábora utekl, ale byl chycen při pokusu o přechod hranice do Íránu a odsouzen na dalších šest let. Po nevydařeném útěku z tábora v Mordovii ho odsoudili na další tři roky. Po propuštění v roce 1966 napsal o pracovních táborech a věznicích knihu Moji pokazanija, která vyšla v roce 1969 na Západě. Týden po uveřejnění dopisu na podporu Pražského jara (viz níže) byl zatčen, obviněn z „neplnění přihlašovací povinnosti“ a 21. srpna 1968 odsouzen k jednomu roku v pracovním táboře. Dne 26. srpna 1969 byl místo propuštění odsouzen na další dva roky vězení za „hanobení sovětského politického systému“. Marčenko žil od roku 1968 téměř nepřetržitě ve vyhnanství, v pracovních táborech či ve věznicích. V prosinci 1986, za vlády Michaila Gorbačova, zemřel po dlouhodobé hladovce ve vězení v Čistopolu. V roce 1990 vyšla v knižní edici Revolver Revue jeho autobiografická kniha Žij jako všichni.
