Alois Václav Čikl (1900–1942)
Narodil se 13. ledna 1900 ve Slavětíně nedaleko Litovle v rodině malorolníka Josefa Čikla a jeho manželky Aloisie, rozené Kvapilové. Po absolvování měšťanské školy studoval na reálném gymnáziu v Litovli, kde v roce 1921 maturoval. Do roku 1923 absolvoval teologické kurzy pořádané diecézní radou Církve československé (husitské)[1] v Olomouci. Dne 26. června 1922 jej biskup Gorazd v Chudobíně vysvětil na kněze.
V CČS(H) působil jako pomocný duchovní v Olomouci a zatímní duchovní a učitel náboženství v Tovačově. Ve zlomovém roce 1924, kdy z CČS(H) odešla většina stoupenců Gorazdova pravoslavného směru, rezignoval na farářské místo v Tovačově a službu v CČS(H) k 15. září opustil. V říjnu téhož roku vstoupil do služeb České náboženské obce pravoslavné v Praze, v jejíž olomoucké expozituře byl ustanoven pomocným duchovním. Dne 3. února 1925 uzavřel sňatek s Marií, rozenou Klyšovou.[2] V březnu 1925 již s novým duchovním jménem Václav, které přijal při rukopoložení, nastoupil do přerovské církevní obce, kde sloužil až do roku 1937.
Počátkem roku 1938 odešel do Prahy, kde byl farním shromážděním jednomyslně zvolen na uprázdněné místo duchovního správce po zesnulém otci Kauerovi. Společně s kaplanem dr. Vladimírem Petřkem a dvěma pomocnými duchovními spravoval nejen pražskou církevní obec, ale i její střediska. V chrámu sv. Cyrila a Metoděje v letech 1938–1941 s otcem Petřkem pokřtil desítky pronásledovaných Židů. Po úspěšné realizaci vojenské operace Anthropoid, při které byl odstraněn zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, se podílel na ukrývání a podpoře sedmi československých parašutistů.
V ranních hodinách 18. června 1942 byl zatčen. Prošel více než dvouměsíčním vyšetřováním, jež doprovázela útočná kampaň v tisku. Ve čtvrtek 3. září 1942 byl společně s kaplanem Vladimírem Petřkem, předsedou sboru starších Janem Sonnevendem a vladykou Gorazdem stanným soudem v Praze odsouzen k trestu smrti. Otec Čikl byl popraven 4. září 1942 ve 14 hodin v Praze-Kobylisích.
O popravě otce Čikla nemohl být nikdo z nejbližších příbuzných vyrozuměn, neboť jeho manželka se v té době nacházela rovněž ve vyšetřovací vazbě. Stihl ji stejný osud jako většinu nejbližších podporovatelů vojenské operace Anthropoid. Přes Malou pevnost v Terezíně byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 ve 12.54 popravena. Dcery Olga a Taťána byly umístěny na pražské Jenerálce a posléze s ostatními dětmi z rodin popravených převezeny do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova. Osvobození se dočkaly v Plané nad Lužnicí, kde pobývaly od 16. dubna 1945.
V roce 1945 byl Alois Václav Čikl z pověření prezidenta republiky vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem 1939.
Prameny:
- Archiv Národního památníku hrdinů heydrichiády při českém pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje, fond Vojenská operace Anthropoid – nezpracováno, Alois Václav Čikl.
- Národní archiv, fond Magistrát hlavního města Prahy II – Odbor pro věci církevní NVP 1949–1990, Alois Čikl.
- Zemský archiv Opava – pobočka Olomouc, fond Diecézní rada CČS(H) Olomouc, karton 118, inventární číslo 1022.
Literatura:
- ČVANČARA, Jaroslav: Děti nepřátel Říše. Osudy Svatobořických dětí. ANLET – ÚSTR, Praha 2012.
- ČVANČARA, Jaroslav – JANÍK, Vlastislav – LEDVINKA, Václav – ŠUSTEK, Vojtěch: Pamětní kniha. 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. AHMP, Praha 2013.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev v letech 1942–1945. Securitas Imperii, 2014, roč. 25, č. 2, s. 10–39.
- RACLAVSKÝ, Libor: Cesta k oběti. Životní příběh kněze Aloise Václava Čikla. TIGRIS, Zlín 2014.
- Velký čin malé církve. Od sklepení pravoslavného chrámu k Lidicím. Sbor starších pravoslavné církve v Praze, Praha 1947.
- JINDRA, Martin: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. ÚSTR, Praha 2015.
[1] Dále jen CČS(H). Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve připojena z rozhodnutí VI. řádného sněmu až v roce 1971.
[2] V manželství se narodily dvě dcery: Olga (*1931) a Taťána (*1934).
