Základní škola Mistra Choceňského v Chocni

Adresa: Mistra Choceňského 211, 565 01 Choceň

  1. Rozhovor s pamětníkem (žena, 46 let)
  2. Rozhovor s pamětníkem (žena, 37 let)
  3. Rozhovor s pamětníkem (žena, 46 let)
  4. Rozhovor s pamětníkem (muž, 68 let)
  5. Rozhovor s pamětníkem (žena, 71 let)
  6. Rozhovor s pamětníkem (žena, 41 let)
  7. Rozhovor s pamětníkem (žena, 52 let)
  8. Rozhovor s pamětníkem (žena, 35 let)
  9. Rozhovor s pamětníkem (muž, 42 let)
  10. Rozhovor s pamětníkem (muž, 42 let)
  11. Rozhovor s pamětníkem (žena, 41 let)
  12. Rozhovor s pamětníkem (muž, 40 let)
  13. Rozhovor s pamětníkem (žena, 35 let)
  14. Rozhovor s pamětníkem (žena, věk neuveden)
  15. Rozhovor s pamětníkem (muž, 47 let)
  16. Rozhovor s pamětníkem (žena, 40 let)
  17. Rozhovor s pamětníkem (muž, 41 let)
  18. Rozhovor s pamětníkem (žena, 36 let)
  19. Rozhovor s pamětníkem (žena, 35 let)

Rozhovor s pamětníkem (Alena, 1965)

Jezdili jste na dovolenou?
Ne, musela jsem doma pomáhat rodičům na statku, v létě sušit seno a okopávat řepu. Akorát jsem byla 2x na dětským táboře.

Dělala jsi nějaký sport?
Ne, sport nebyl moc můj velký koníček.

Chodila jsi na brigádu a kam?
Ano, chodila jsem do JZD, do zahradnictví a do mlékárny v Chocni.

Měla jsi nějaké věci z tuzexu?
Ano, rifle za 150 bonů, jeden bon za 5,50 Kč. Chodila jsem na brigádu, abych si na to vydělala.

Jaký film se ti nejvíce líbil?
Můj brácha má prima bráchu a brácha za všechny peníze a líbí se mi dodnes.

Poslouchala jsi ilegální rádio?
Ne, ale můj děda ano, měl bráchu v Americe, kam emigroval v roce 1949.

Byla jsi na spartakiádě?
Ne, nebyla jsem vybrána.


Rozhovor s pamětníkem (Dana, 1974)

V té době chodila máma na základní školu.

Jak jsi trávila volný čas?
Svůj volný čas jsem trávila různě. Chodila jsem s kamarádkami ven, četla jsem si svoji oblíbenou knihu Holky, kluci a stodůlky, ale musel jsem také pomáhat v domácnosti. Mamince jsem pomáhala s vařením, uklízením a starala jsem se o svou mladší sestru. Venku jsem se musela starat o zvířata.

Jaká jste měli zvířata?
Měli jsme slepice, ovci, kozy, kočku, psa a králíky. Králíkům jsem dávala všelijaká jména a chodila jsem si s nimi hrát, ale když je šel tatínek zabíjet, vždycky jsem to oplakala.

Měla jsi domácího mazlíčka?
Jako malá jsem měla strašně ráda zvířata. Měla jsem kočku a psa Rona. Ron byl hodný a kamarádský pes, ale když mi bylo dvanáct let, tak mě pokousal a museli jsme ho dát pryč.

Sbírala jsi céčka?
Ano, céčka jsem sbírala. V té době je měl každý, protože to byl veliký hit. Ten, kdo je neměl, jako by nebyl. Byly různě barevné.

Zabývala jsi se nějakým sportem?
Závodně jsem se žádnému sportu nevěnovala, ale vždycky, když jsem přišla ze školy, šla jsem hrát s kamarády fotbal nebo jiné hry.

Jezdili jste do ciziny?
Naše rodina neměla moc peněz, tak jsme si nemohli dovolit jezdit do ciziny tak často, ale přesto jsem se s rodiči podívala dvakrát do Jugoslávie a byla jsem i v Maďarsku. Jezdili jsme tam vlastním autem. Měli jsme škodu 120, kterou jsme dostali od strýčka.


Rozhovor s pamětníkem (Hana, 4.8.1965)

Jezdila jsi s rodiči na dovolenou?
Ano, jezdili jsme do Bulharska, Rumunska, za babičkou na Vysočinu, odkud moje mamka pocházela. Tam bylo moc krásně. Vždy jsem se těšila na krmení koz, králíků, slepic, až budeme sušit seno a až mě strýc sveze na ručně vyrobeném traktoru.

Kam jsi chodila na brigády?
Na brigády jsme jezdili se školou na Vysočinu. tam jsme sbírali brambory, dělali konstrukce na chmel a nebo obraceli len. Potom jsem chodila do Tesly a tam jsme čistili kartáčkem na zuby umělohmotné válečky.

Chodila jsi na spartakiádu?
Ano chodila. Mně vůbec nevadilo, že to byla komunistická akce, já jsem byla ráda, že jsem sportovala. Nijak jsem nad tím nepřemýšlela.

Dostávala jsi kapesné?
Ne, nedostávala. Když jsem byla u babičky, tak mi dala nějaký peníz, ale jinak jsem nic nepotřebovala.

Co jsi nosila do školy?
Nosila jsem tesilové kalhoty a gázovou sukni. Tenkrát byly IN i kostkované sukně košile.


Rozhovor s pamětníkem (Jan, 1943)

Jaký jsi měl vztah k vojenské službě?
Vztah k vojenské službě jsem měl dobrý, bral jsem to sportovně. Byl jsem v přípravné důstojnické škole, kde velitelé byli poměrně inteligentní, nebyli to žádní „Černí baroni“ a ta vojna byla dobrá. Učili nás v pořádku, takže nás pořádně připravili na ten život a kolem nás nebyl žádný binec a celkem jsme byli slušně vychovaní.

Kde jsi sloužil a u jakého jsi byl útvaru?
Soužil jsem v Pardubicích, Frýdku Místku a v Chrudimi na letišti u Průzkumného, výsadkového, ženijního vojska. Znamená to, že jsem prodělal výsadkový kurz plnohodnotně jako ženista a v druhém roce jsem působil jako velitel čety u přípravky ženijního technického učiliště.

Jakou jsi měl hodnost?
Začínal jsem v hodnosti desátníka a jako „záklaďák“ jsem byl povýšen do zboru praporčíků jako rotmistr.

Jaké cvičení jste podstupovali?
Podstupovali jsme všechna cvičení od střeleb počínaje, přesunů na jiná cvičiště,
pochodů na 30 kilometrů, položení minového pole, postavení pontonového mostu,
všechna cvičení, která byla nezbytně nutná. U parašutistů to byli všechny seskoky, včetně lehčích seskoků a skákal jsem ze tří druhů letadel, z helikoptéry a z balónu.

Kolik zhruba jsi měl seskoků?
Musel jsem splnit podmínky vojenského výcviku, to bylo 5 seskoků plnohodnotně a jinak jsem skákal jako amatér parašutista a to jsem měl 166 seskoků.

Cvičil jsi na Spartakiádě?
Ano, cvičil jsem na Spartakiádě, bylo to strašně fajn.

Měl jsi nějaké větší průšvihy v průběhu vojenské služby?
Já jsem nebyl vojákem, který by průšvihy vyhledával, ani jsem nebyl podlézavým vojákem, byli to běžné průšvihy, běžného typu a nebyl jsem zavřený.


Rozhovor s pamětníkem (Jaroslava, 1940)

Co ti říká pojem normalizace?
Roky 1987-1989, kdy bylo zase víc komunismu, nesmělo se odporovat a cokoli připomínat.

Jaké byly tresty (např. za odpor)?
Věznění a trestání rodiny. Děti nesměly studovat, dokonce i vnuci většinou nedostali dobrou práci.

Co bylo nejhůře k sehnání?
Nejdelší fronty byly na módní oblečení, pak ovoce a ocet.

Jak se na začátku září sháněly sešity?
Musela jsi stát v dlouhé frontě. Občas se nedostaly sešity velkého formátu, ale ve škole to pochopili. Věděli, že někdy je sešitů málo. Brzy se, ale sešity, daly koupit.

Jak se sháněly hygienické potřeby?
To bylo složitější, jak jsi se dozvěděla, že jsou k dostání, musela jsi všeho nechat a jít je koupit. A zase tam byla fronta.


Rozhovor s pamětníkem (Jitka, 1970)

Jezdili jste na dovolenou?
Ano, jezdili jsme každý rok na dovolenou. Pokaždé někam jinam, do Chorvatska, Jugoslávie, NDR apod.

Kam jsi jezdila o víkendu?
Nikam jsem nejezdila. Měli jsme statek a pracovali jsme i o víkendu.

Co jste doma měli za zvířata?
Měli jsme statek, takže jsme měli mnoho zvířat, ale nejvíce jsme milovala koně.

Sbírala jsi céčka?
Jistě, že sbírala. Céčka měl snad každý. Byl to největší hit v té době.

Co jsi dělala ve volném čase?
Ve volném čase? Dělala jsem toho mnoho, měla jsem mnoho zálib, ale asi nejvíce jsem byla venku s kamarády a užívali jsme si naše mládí.


Rozhovor s pamětníkem (Marie, 1959)

Chodila jsi na brigádu?
Ne, nebyl na to čas, musela jsem se starat o domácí zvířata krávy, kozy, slepice a prasata.

Co jsi dělala ve volném čase?
Zašívala ponožky, nebo jsem pletla svetry a šály a když byl čas, tak jsem chodila do kina.

Co v kině promítali?
Film Vinetou nebo české pohádky.

Zažila jsi, že jste museli stát fronty na potraviny dovezené z cizích zemí?
Ano, moje maminka tam čekala už od brzkých ranních hodin a i přesto na nás někdy potraviny nevyšly.

Chodívali jste prvního máje v průvodu?
Ano, museli jsme, chodili jsme tam se školou, ale když už mi bylo 18, tak jsem nemusela.

Kdo ti vybíral školu?
Školu jsem si vybírala sama a šla jsem na potravinářskou školu, obor prodavačka.

Měli jste televizi?
Ne neměli, ale měli jsme rádio a poslouchali jsme Svobodnou Evropu.

Který předmět tě ve škole bavil?
Bavilo mě jich víc, ale nejvíc zeměpis a tělocvik.


Rozhovor s pamětníkem (Martina, 1976)

Jezdili jste na dovolenou?
Na dovolené jsme byli v Maďarsku, myslím, že jenom 2x. Neměli jsme moc peněz, a tak jsme jezdili hlavně k dědovi.

Jezdili jste ze školou na výlety? A kam?
Na výlety jsme jezdili často. Hlavně na hrady a zámky. Také se jezdilo na lyžařský výcvik, který jsme měli povinný.

Chovali jste doma nějaká zvířata?
Maminka neměla moc ráda zvířata a doma žádné nechtěla. Proto jsme měli jenom kočku, kterou jsme si s bratrem dlouho přáli.

Jaké jsi měla doma povinnosti a chodila jsi někam na brigádu?
Po příchodu ze školy jsem si musela udělat hlavně úkoly a pak jsem musela uklízet a pomáhat mamince s vařením. Také jsem často hlídala mladšího bratra. Brigáda se sháněla hodně těžko, žádnou jsem nikdy neměla. Ale maminka prodávala jízdenky, tak jsem jí chodila často pomáhat a ona mi vždycky nějaký peníze za to dala.

Co jsi dělala ve volném čase?
Hlavně jsem četla knížky, to byl takový můj největší koníček. Ale taky jsem často chodila ven hrát si na hřiště. Měla jsem hodně kamarádů, takže jsem měla pořád co dělat.

Jaké byly fronty v obchodech?
Většinou jsem ve frontách čekala přes 2 hodiny. Hlavně na zeleninu a ovoce byly fronty největší. Neměla jsem takové fronty ráda, protože mě vždycky bolely nohy.


Rozhovor s pamětníkem (Michal, 1969)

Jezdili jste na chatu?
Ano, na chatu jsme jezdili každý víkend. Strávili jsme na ní spoustu času. Jezdili jsme tam krmit zvířata, která jsme měli a hlavně opravovat chatu, protože byla opravdu ve strašném stavu.

Jaké jste měli zvířata, jak dlouho jste chatu opravovali a co jste na ní opravovali?
Zvířat jsme měli opravdu hodně. Chovali jsme králíky, kozy, ale taky jsme měli prasata. Chatu jsme opravovali přibližně 2 roky, myslím. A opravovali jsme střechu a dělali jsme nová okna.

Jezdili jste na dovolenou? Kam jste jezdili?
Na dovolenou jsme jezdili. Ale nejčastěji jsme jezdili do Jugoslávie, Chorvatska a Bulharska. Ostatně já jsem nejraději jezdil k Máchovu jezeru.

Byl jsi na vojně?
Samozřejmě, že jsem na vojně byl. Musel tam každý muž, starší 18 let. Bylo to šílené. A byl jsem opravdu hrozně rád, když jsem po těch 2 rokách mohl odjet. Nemám na to hezké vzpomínky, nezlob se.

Měl jsi céčka?
Ano, céčka měl v té době opravdu každý, protože to hrozně letělo. Céčka mám do teď schované.

Dělal jsi nějaký sport?
Sportoval jsem často a docela rád. Hráli jsme s kluky fotbal. Ale také jsem i závodně běhal, ale to mě nebavilo tolik, jako fotbal.

Měl každý práci?
Ano, v té době měli práci většinou všichni.

Jaké byly fronty v obchodech?
Příšerné! Když jsme něco potřebovali, museli jsme brzo vstávat, aby tam třeba nebyla tak velká fronta. Ale někdy jsme prostě museli čekat, než na nás vyjde řada a bylo to hrozné, protože jsme tam většinou stáli 4-5 hodin.


Rozhovor s pamětníkem (Pavel, 1969)

Před lety měla chatu skoro každá rodina..... Měli jste ji i vy?
Ano, moji rodiče koupili chatu V Hrádnikách, když mi bylo 8 let, jezdili jsme na ni každý víkend a na celé prázdniny. O víkendech jsme tam jezdili v sobotu dopoledne a vraceli se až v neděli večer.

Proč myslíš, že lidé jezdili na chatu?
Tak to je asi furt stejný. Pokud bydlíš ve městě, tak chceš mít nějakou možnost utéct do přírody. Někam, kde nesmrdí auta a tak, byla to více méně móda, říkalo se, že 2/3 Čechů má někde chatu nebo chalupu. Tak podle mě je tohle ten důvod, když bydlíš ve městě, tak potřebuješ mít místo, kam můžeš vypadnout a tam relaxovat v čistý přírodě.

Vy jste chalupu stavěli nebo koupili?
My jsme ji koupili, když byla hotová, ale můj táta ji opravil, udělal střechu a takový ty věci jako nátěry, udělal tam ohniště, udělal tam sezení. Máma si tam vysázela zahrádku, kde si pěstovala kytičky.

A co jste tam dělali vy děti?
Vlastně do té doby, než rodiče tu chatu koupili, tak jsme se poflakovali ve městě (lezli na stromy, jezdili na kolech atd.), ale vlastně potom, co jsme začali jezdit na tu chatu, začalo to být teprve dobrodružný. Trávili jsme tam dá se říct většinu času, víkendy, o prázdninách jsem byl 14 dní na táboře a zbytek jsme trávili na chatě. Máma měla taky prázdniny a táta ten odsud jezdil do práce. A z dětí všech těch chatařů se vytvořila bezvadná parta, se kterou jsme tam podnikali různý věci.

Vybaví se ti nějaká vzpomínka? Něco zajímavého?
tak já nevím, my jsme toho podnikali hodně. Kolikrát se dneska divím, že jsme neměli nějaký větší úraz, když jsme lezli po skalách a po stromech. Lezli jsme na skálu, kde jsme měli udělaný bunkr a mlátili se tam klacky. Úraz co si pamatuji, když nebudu počítat odřený kolena a lokty, tak nás pořádně popíchaly akorát vosy. Když jsme šli lesem, tak kamarád šlápnul do hnízda, rychle jsme utíkali dolů k řece a po cestě jsme každý chytil asi 10 žihadel.


Rozhovor s pamětníkem (Pavla, 1970)

  • Jméno: Pavla
  • Datum narození: 1970
  • Zaměstnání: Prodavačka
  • Bydliště: Letohrad, Choceň

Kde pracovali tvoji rodiče?
tak můj tatínek pracoval jako opravář ledniček a maminka pracovala jako kuchařka ve školní jídelně. Takže, když jsem šla ze školy, vždycky se mě mamka zeptala, co bylo ve škole a jaké mám známky a poté si to vždy ověřila i u mých učitelů. Takže se mé prohřešky nebo špatnou známku dozvěděla velmi rychle.

Máš nějaké sourozence?
Ano, mám o rok mladší sestru Zdenu. Ale vždy jsme byly jako dvojčata. Chodily jsme stejně oblékané, měly jsme stejné účesy a chodily jsme na základní škole do jedné třídy. Moje sestra byla strašný bordelář a tak jsem často za ní uklízela a ona mi dávala část jejího kapesného.

Kam jste jezdili na dovolené a kde se ti nejvíce líbilo?
Často jsme jezdili do Prahy, tam jsem měla strýčka. Taky jsme jezdili k Máchovu jezeru. Ale nejradši jsem jezdila do Jugoslávie. bylo tam teplo a hlavně moře.

Poslouchala jsi ráda písničky? A například jaké?
Ráda jsem poslouchala muziku. A co si vzpomínám, tak tehdy letěla písnička od Hložka a Kotvalda Holky z naší školky. Pak jsem měla ráda Korna a skupinu Olympic a v pozdější době jsem si oblíbila Kabáty. Všechny tyhle písničky jsem poslouchala na kazeťáku, který jsem dostala od rodičů k Vánocům.

Vzpomeneš si na nějaký film nebo seriál, na který ses ráda koukala?
Měla jsem ráda film Páni kluci, pak to byl film Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze. A ze seriálů si vzpomínám na Arabelu, Žena za pultem nebo Major Zeman.

Měli jste nějakého domácího mazlíčka?
Ano, měli jsme rybičky a křečky. Bydleli jsme v paneláku, takže jsme mít psa nemohli. Kočku jsme mít taky nemohli, moje sestra je na ně bohužel alergická.


Rozhovor s pamětníkem (Petr, 1971)

Chodil jsi do pionýru?
no chodil, ale pak mě vyhodili kvůli tomu, že jsem hrál karty o peníze.

Chodil jsi na brigády?
S kamarády jsme chodili do JZD na slámu nebo na sběr cibule. Později jsem už jezdil s traktorem a pomáhal při odvozu obilí.

Chodil jsi do kina?
Ano, do kina jsme chodili jednou do měsíce.

Šli jste na prvomájový průvod?
Na prvomájový průvod jsem šel s kamarády. Bylo to povinné.

Čekali jste ve frontách?
S rodiči jsme často čekali ve frontách u papírnictví, potravin, u zeleniny a i u drogerie.

Jezdili jste na dovolenou do ciziny?
Do ciziny jsme nejezdili, protože jsme neměli moc peněz a také to nebylo nic jednoduchého se dostat do ciziny. Jezdili jsme pouze na chatu do Borovnice nebo na hrady a zámky.


Rozhovor s pamětníkem (Petra, 1976)

Co se Ti vybaví, když se řekne: 70. léta?
V 70 letech jsem ještě nebyla na světě.

Co se Ti vybaví, když se řekne: 80. léta?
V 80 letech jsem navštěvovala jesle a následně mateřskou školu.

Na co ses tehdy těšila?
Těšila jsem se na dětské maličkosti, jako jsou vánoce, narozeniny.

Čím jsi trávila nejvíc času?
Nejvíce času jsem trávila v předškolních zařízeních, dále s rodiči nebo s kamarády venku.

Byla jsi na spartakiádě?
Ano na spartakiádě, což bylo hromadné cvičení na Strahově, kterého jsem se neúčastnila.

Dovolená a cestování do zahraničí?
Do zahraničí jsme nikdy nejezdili, jelikož rodiče neměli prostředky na zahraniční dovolenou. V létě jsme občas jezdili na podnikovou chatu.

Vlastnili jste chalupu?
Jelikož hodně domácností žilo v panelovém domě, proto někteří lidé
měli chalupu, tam pěstovali zeleninu a ovoce. Bohužel jsme mezi ně
nepatřili.

Sbírala jsi céčka?
Sbírala, byla to plastová písmenka, která se vyměňovala s kamarády.


Rozhovor s pamětníkem (Renáta)

Chodila jsi na spartakiádu?
Ne, nechodila, nebavilo mě to, ani na to nebyl čas, protože jsem musela pracovat.

Kdo to byl disident?
To byl člověk, který byl proti Komunistické vládě , vyjádřil svůj nesouhlas s návrhem.

Kolik jsi dostávala kapesného?
2,- Kč na týden.

Kam jsi chodila na brigády?
Ano, chodili jsme na brigády se třídou, na pole sbírat brambory.

Jezdila jsi na dovolenou a kam?
Ano, jezdili jsme do Německa, do Itálie a na Máchovo jezero. Do Německa jsme jezdili nejčastěji, protože se tam přestěhovala teta, tak jsem tam jezdila každý rok o velkých prázdninách, jí pomoct.

Sbírala jsi céčka?
Ano sbírala, v tu dobu to bylo in, do teď je mám schované.

Co jsi dělala ve volném čase?
2 hodiny jsem se musela učit, jinak mě rodiče nepustili ven. Chodili jsme s kámoši do parku na houpačky.

V kolika letech jsi začala chodit na zábavy?
Na zábavy jsem začala chodit v 16 letech, dřív ne, protože se o mě rodiče báli, aby se mi nic nestalo.

Co jsi četla za knížku, která tě nejvíc bavila?
Knížky jsem moc nečetla, ale nejraději jsem četla odbornou literaturu.


Rozhovor s pamětníkem (Roman, 1964)

Dělal jsi nějaký sport?
Od 7 let jsem hrál fotbal, pod sportovním oddílem TJ Jiskra Ústí nad Orlicí.

Jezdil jsi na kole?
Ano, v pozdějším věku jsem i kola sám skládal.

Byl jsi na spartakiádě?
Na spartakiádu jsem cvičil, ale na Strahovský stadion jsme se nedostali.

Jak jsi vnímal, povinnou vojenskou službu?
Nestěžuji si, byla to životní zkušenost a jsem za ni rád. (zážitek z vojny, dostal jsem opušťák, bohužel mi byl zrušen, protože měli přednost členové KSČ.)

Poslouchal jsi ilegální rádia a měl jsi doma nějaké zakázané desky?
Poslouchal jsem rádio Svobodná Evropa a hlas Ameriky, nějaké desky mi přivezla kamarádka ze západního Německa.

Jaký film se ti v té době nejvíce líbil?
Nejradši jsem měl film Hoří, má panenko, od Miloše Formana, bylo to tajné promítání.

Měl jsi nějaké věci z tuzexu?
Ano, rifle stály 100 bonů a k tomu jsem dostal šňupací tabák a parfém.


Rozhovor s pamětníkem (Romana, 1971)

Kam jste jezdili na víkendy?
Na víkendy jsme jezdili na chalupu do Plchůvek, kde jsme trávili hodně času, spoustu prázdnin i hezké chvíle s kamarády.

Na jaké jste koukali pořady?
Studio kamarád, Vlaštovka-soutěžní pořad, Bakaláři, Zelené údolí, Bylo nás pět, večerníčky-nejoblíbenější Krakonošovi pohádky.

Kam jste jezdili na dovolené?
Na dovolené jsme jezdili na Seč, NDR, Bulharska, Jugoslávie. Vždy jezdila celá rodina, rodiče a bratr.

Co jsi dělala ve volném čase?
Ve volném čase jsem se jako malá věnovala sportu (gymnastika, Sokol, krasobruslení, tenis), později turistický oddíl.

Co jste měli doma za zvířata?
Žádné zvíře jsme neměli, protože jsme bydleli v centru Pardubic. Hlídali jsme občas pejska babičky, který se jmenoval Miky.


Rozhovor s pamětníkem (Rudolf, 1970)

Jezdili jste na chatu?
Ne, nejezdili, chatu jsme neměli, ale jezdili jsme místo toho o víkendu k babičce na vesnici.

Byl jsi na spartakiádě a jak jsi ji vnímal?
Na spartakiádě jsem byl, ale nějak jsem to neřešil, nevadilo mi to.

Byl jsi na vojně?
Samozřejmě, že jsem byl na vojně, v té době ještě platila povinná vojenská služba. To vy už nezažijete, vás se to netýká.

Kutil jsi a co?
No, třeba jsem stavěl krmítka pro ptáky nebo jsem pomáhal tátovi s opravou plotu u babičky.

Pamatuješ si na fronty v obchodech?
Ano, vždycky jsme museli čekat třeba hodinu, než jsme se dostali na řadu a pak v krámě už skoro nic nebylo, když jsi něco potřeboval, musel jsi si přivstat.

Jak jste reagovali na výbuch v jaderné elektrárně Černobyl?
Tenkrát se o tom člověk moc informací nedozvěděl. To dnes ví každý hned vše díky internetu, v té době se to k nám doneslo až po měsíci. Samozřejmě, že jsme měli strach, nikdo nikdy nic takového nezažil, takže jsme nevěděli, co se může stát.

Kdo byl disident?
To byl člověk, který se snažil postavit proti totalitnímu režimu. Většinou však neúspěšně.


Rozhovor s pamětníkem (Stanislava, 1975)

  • Jméno: Stanislava
  • Rok narození: 1975
  • Zaměstnání: Švadlena

Zájmy a trávení volného času: Akvaristika

Jak jsi začala s akvaristikou?
Neplánovaně, vzdálená teta z Prahy mi přivezla jako dárek akvárko, když k nám přijela na návštěvu. Byla to skleněná koule a já nevěděla co si do ní dám.

Proč jsi se rozhodla pro rybičky a neudělala z toho dekoraci nebo něco jiného?
byla jsem malá, co je to dekorace jsem asi ani nevěděla. Bylo to tak, že jsme tu skleněnou kouli schovali do sklepa, protože jinde v domě na ni nebylo místo, myslím. Když se můj taťka vrátil domů od rybníka, kde s kamarády rybařil, zavolal na mě a řekl, že pro mě má dárek. Byla jsem strašně zvědavá, co to bude.

Jaké jsi měla pocity, když jsi dostala rybičky?
Na to si živě pamatuji, jak jsem vyběhla z domu a snažila se co nejdříve tom překvapení vidět. On vytáhl ruku, kterou měl schovanou za zády a v ní držel kyblík s vodou. Byla jsem zklamaná, ale to jsem nevěděla, co v něm je. Když jsem se do něj podívala, uviděla jsem na dně dvě malé rybky, co to bylo za druh, to si nepamatuji.
Nevěděla jsem co s nimi, měla jsem jenom akvárko, nic jiného.

Co jsi do něho dala a jak jsi to sehnala?
Mamka mě poslala do Skořenic za tetou, která rybičky měla, aby mi řekla co potřebuji a jestli by mi něco nedala. Jela jsem tam nerada, nechtělo se mi. Když jsem tam dojela, tak mi teta řekla, že bych si měla pořídit na dně nějaké kameny, aby to hezky vypadalo, bublinky, aby se neudusili, nějakou rostlinu, krmení a že mi dá bublinky. Dala mi takový děravý kámen, od kterého vedla hadička, která tam vháněla vzduch. Potom, když jsem dojela domů, tak jsem si šla na kopec před barákem nasbírat křemeny na dno akvárka. Rostlinu jsem neměla a jako krmení mi taťka dal něco, co házejí do rybníka. Křemeny na dno jsme daly s mamkou vyvařit. A já jsem zatím jela do lesa ke studánce pro vodu a s nějakými nádobami, to už ti nepovím, si to nepamatuji. Pak jsem tam s mamkou všechno naskládala a zalila to vodou od studánky. A na konec jsem tak s potížemi vypustila i rybky a rovnou jsem je nakrmila.

Jak jsi se o ně dále starala a zajímala?
Já bych se o ně starala i zajímala, ale jim se u mě očividně nelíbilo. Asi týden po tom, co jsem je dostala a ubytovala ve skleněné kouli, obě plavaly na hladině bříšky vzhůru. Nevím, co se jim stalo. Potom jsem je vyhodila a zbytek dne jsem brečela. Bublající kámen jsem vrátila tetě a akvárko jsme dali babičce a to byl konec mé akvaristiky.


Rozhovor s pamětníkem (Veronika, 1976)

Měli jste chatu?
Chatu jsme neměli, protože jsme bydleli ve vesnici, tam jsme ji nepotřebovali a nebyl na ni čas hlavně kvůli statku.

Byla jsi na spartakiádě?
Na spartakiádě jsem nebyla.

Měli jste akvárko?
Ano, můj otec rád pěstoval rybičky, měl tři akvária. Choval například skaláry, paví oka, keříčkovce.

Sbírali jste céčka?
Ano, sbíraly jsme je se sestrou dohromady a pak jsme je vyměňovaly s kamarádkami. Byly různé tvary, například céčka, eska....svítivý byly nejlepší.

Byli jste u moře?
U moře jsme nebyli, protože jsme na to neměli peníze a rodiče měli statek a tak jsme se museli starat o zvířata.

Zažili jste fronty v obchodech?
Ano. Mohlo se koupit pouze 1 kg ovoce na dítě, ovoce měli třeba jen jednou za měsíc. Frontu jsme čekali třeba na kola. Mamka čekala od tří hodin ráno, pak ji otec přišel vystřídat a řada na ně přišla až večer.