Ústav pro studium totalitních režimů

• Hl. stránka
• Kontakty
• Archiv bezpečnostních složek

Ústav pro studium totalitních režimů » Projekty » Vzdělávání » Velké a malé příběhy moderních dějin » Velké a malé příběhy moderních dějin – rok 1989 » Gymnázium Jana Amose Komenského

Rozhovor s pamětníkem jsme si přesně domluvili v příjemném prostředí, na který je on sám zvyklý, a ve kterém se cítí dobře. Takže jsme zvolili jeho osobní kancelář, kde nás nikdo nerušil a mohli jsme v klidu namluvit rozhovor (pouze na diktafon, neboť si pamětník nepřál videokameru). Otázky jsme si, jak už jsem zmínila, společně zpracovali a vždy si „nanečisto“ otázku položili a zodpověděli, abychom mohli plynule a bez přeřeků a koktání namluvit rozhovor. Pamětník mluvil z patra, neměl odpovědi napsané. Vybrala jsem si právě jeho, protože jsem věděla, že on je pro tuto práci i pro to téma ten pravý.

• Rozhovor s pamětníkem 14:20 min. [MP3, 3,3 MB]

Přepis rozhovoru:

1) Angažoval jste se v 70. a 80. letech v politice? A jaké jste měl očekávání z režimu, který přišel po roce 1989?
Odpověď pamětníka: Tak v 70. A 80. letech jsem se neangažoval. Nebyl jsem v komunistické straně ani v žádné národní frontě, ani v žádné organizaci národní fronty, která to tehdy nahrazovala pro mnoho lidí, jako byl Svaz přátel se sovětským svazem, odbory a podobně. Takže jsem se v té době neangažoval. A pokud jde o režim, který přišel po roce 89, tak od toho jsem měl samozřejmě velké očekávání a osobně jsem si to představoval tak, že by to mělo být něco, jako byla 1. Republika.

2) Ovlivňovala vás tehdejší kultura, televize, rádio nebo knihy?
Odpověď pamětníka: Tak pokud jde o tehdejší televize, radia, oficiální kulturu, tak ta mě samozřejmě neovlivňovala. Pokud mě něco ovlivnilo, tak to byly knihy z 1. Republiky, rodiče, rádio Svobodná Evropa. Ale ne současná politika, která byla v těch 70. A 80. Letech.

3) Jak jste vnímal opoziční demonstrace během roku 1989?
Odpověď pamětníka: Pokud jde o demonstrace, které probíhali taky u nás, tak jsem to samozřejmě sledoval, protože jsem v tom viděl jakoby útok proti současnému režimu. Ale dokud neproběhly události v Polsku, potom maďarské události, kdy odcházeli občané NDR, pak samozřejmě události německé ambasády, to už bylo úplně zřetelné a všem jasné, že východní blok se pokládá a hroutí. A z postojů Gorbačova jsem pochopil, že pravděpodobně tentokrát armáda nezasáhne, takže je to zřejmě konec totalitního režimu i u nás.

4) Očekával jste změnu režimu v roce 1989?
Odpověď pamětníka: Na počátku r. 89, při těch demonstracích, tak v r. 87.-88. Jsem neočekával změny, které by u nás měli nastat. Teprve v průběhu roku mi bylo jasné, že režim končí a pak jsem tedy to očekávání měl. I když je třeba říci, že tak, jak padaly okolo ty režimy a u nás pořád se jelo jakoby se nic nedělo, tak to mě trošičku mrezilo v zádech ale v r. 89. Jsem byl přesvědčen, že režim končí.

5) Očekával jste spíše „polský“ nebo „čínský“ scénář?
Odpověď pamětníka: Tak pokud jde o čínský scénář tak mi bylo jasné, že není možný u nás a na základně vývoje v Polsku mi bylo jasné, že režim absolutně skončí, že skončí komunismus, a že nastoupí parlamentní demokracie různých stran. Pak byly náznaky a bylo i jasné, že to půjde polskou cestou.

6) Jak probíhala listopadová revoluce ve vašem okolí resp. kdo byl aktivní?
Odpověď pamětníka: Tak pokud jsem o listopadovou revolici, tak pokud jde o pracoviště, tak jsem byl aktivní já, protože jsem zakládal OF. Pokud jde o město, tak tam už jsem se tolik neangažoval, protože mi vadili v čele někteří bývalí komunisté, kteří se toho chopili, takže tam jsem se v tom OF tolik neangažoval. Ale samozřejmě jsem podporoval veškeré ty akce, které se děly.

7) Co podle vás aktivovalo veřejnost?
Odpověď pamětníka: Podle mě jednoznačně tím posledním aktivním stimulem byla demonstrace studentů na Národní třídě, která prostě celý národ postavila na nohy. A to bylo jasné, že je to signál, že po této události není cesta zpátky.

8) Jak fungovaly místní mocenské struktury?
Odpověď pamětníka: Samozřejmě o událostech se snažili mlčet nebo je samozřejmě desimpretovali. Říkali, že studenti měli železné roury a napadli policii a podobný nesmysli. Samozřejmě se snažili ještě po těchto událostech monitorovat demonstrace na náměstí, natáčeli to STB na kameru a snažili se destabilizovat společnost a aktivovali své pracovníky STB, kteří působili dezinformačně ve městech, na pracovištích, mezi lidmi, takže snažili se tomu prostě bránit.

9) Co se pro vás stalo zlomovým okamžikem?
Odpověď pamětníka: Pořád se vracím k té demonstraci na Národní třídě, která byla jednoznačně signálem, že národ povstane a že je konec. Samozřejmě při demonstracích na Václaváku a jinde potom. Po městech ještě nebylo jisté jestli je režim nezasáhl, především teda milice, které byly u Prahy, a které se aktivovaly. Ale asi to byla potom generální stávka a ta známá demonstrace na Letné, kdy bylo jasné, že prostě to končí a kdy se vyjednával Havel a Kocábek s tehdejším předsedou vlády a tak dále. Tak to bylo jasné, že to nabírá úplně jiné obrátky, a že to směřuje vše někam jinam.

10) Co ovlivňovalo vaše postoje v roce 1989?
Odpověď pamětníka: Tak především informace, které jsem získal po r. 89, pak to byla jednoznačně Svobodná Evropa a hlas Ameriky. Ktetý jsem v tom roce poslouchal více, než kdy jindy, někdy téměř denně. A pak samozřejmě to v těch zlomových událostech byly informace ze studentského prostředí a informace od herců a podobně, kteří jezdili po republice a dávali informace tak jak to probíhá prostě v Praze a jinde.

11) Kdo byl pro vás nejdůvěryhodnější resp. kdo podle vás byl garant správného vývoje?
Odpověď pamětníka: tak rozhodně v těch prvních dnech to byl Václav Havel a lidé,kteří byli kolem Václava Havla, které jsem třeba i znal z minulosti, ať to byli někteří disidenti a ať to byl třeba Jan Urban a podobně. To bylo pro mě garantem i když dneska vidím, že někteří ti lidé se dopouštěli už chyb no.

12) Jak jste vnímal televizi, rozhlas a OF - byla podle vás účinná?
Odpověď pamětníka: Tak samozřejmě televize, to jsem se náramně bavil, jak televize šíleně dlouho vzdorovala a odmítala dělat přenosy z Václavského náměstí. Pamatuji si na první vstup, kdy konečně tedy Česká televize udělala krátký přenos. Pkud jde o rozhlas, tak Český rozhlas se v té době moc neposlouchal. Jak už jsem řekl, poslouchal jsem Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Pokud jde o OF potom , když se teda založilo forum, tak samozřejmě ty informace jsem vnímal pozitivně i když kriticky.

13) Vnímal jste listopadovou revoluci jako pozitivní změnu?
Odpověď pamětníka: Ano, jednoznačně jako pozitivní změnu. Byl jsem si vědom, že prostě nastupuje parlamentní demokracie, a že i když třeba v některých projevech Havel mluvil o socialismu, snad aby uchlácholil národ, tak já jsem si jednoznačně uvědomil, že nastupuje tvrdý kapitalismus.

14) Vnímáte to tak i dnes?
Odpověď pamětníka: I když dnes vidím některé chyby, které se tehdy děly v rámci privatizace například pokulhávání zákonnosti a další a další věci. Přesto ten rok 89. a listopad hodnotím jako pozitivní změnu a ní i rozhodně zůstane.

15) Jsou dnešní poměry spíše podobné těm předlistopadovým nebo se od nich spíše liší?
Odpověď pamětníka: Jednoznačně dnešní poměry jsou jiné než předlistopadové, život je rozhodně úplně jiný. Generace, která vyrostla po listopadu je úplně jiná a takové reminiscence těch lidí, tak to je neuvědoměle nebo jsou to reminiscence vrstev lidí, kteří prakticky nikdy nechtěli pracovat a vezli se s tím minulým režimem a na nic neaspirovali a stačilo jim večer těch pět piv v hospodě, kousek salámu a bůček. Takže ti byli možní ti smutní, ale pokud jde o ten duch té doby, tak ten je rozhodně jiný. Na druhou stranu je tady spoustu negativních věcí a to je dáno tím, že ekonomické poměry se dají změnit poměrně lehce a snadno a v pár letech. Ale hlavy lidí a mentalita národa, která byla 40 let zadupávána, naučena krást, lhát a podvádět, tak potom, co pominula ta euforie, tak samozřejmě všechna tahle negativa s těch „životaválky“ , protože to se týkalo 7 let války pak byla jakási demokracie, která ovšem nebyla prvorepubliková demokracie v roce 45. a pak byl ten totalitní režim, takže tohle všechno se dnes objevuje, to se nedá změnit. Musí nastoupit nové generace a ty přinesou pozitivní změnu a ty se opět vrátí k hodnocení tech 50. 60.let a budou tvrdý a budou to vše jinak přehodnocovat s nebudou tak sametoví.

16) Co zásadního jste registroval během revoluce?
Odpověď pamětníka: Tak zásadní pro mě bylo, že se změnil režim i můj život, protože jsem se začal angažovat v politice i ve veřejném životě, stal jsem se poté radním zastupitelem a místostarostou ve městě. Založil jsem ve městě občanskou demokratickou alianci, angažoval jsem se i na celostátní úrovni, takže pro mě se toho změnilo velmi mnoho na rozdíl od teď, kdy se politické aktivity, které jsem zhruba před deseti lety utlumil.

17) Na co rád vzpomínáte v roce 1989?
Odpověď pamětníka: Pokud jde o konkrétní vzpomínky, co by mi připomínalo ten rok 89, tak takové výrazné věci nejsou. Převládá takový docela prima pocit. Co ovšem rád vidím a na co rád se dívám a co mi vždy připomene tu atmosféru je to, když v televizi proběhnou ukázky těch demonstrací na z Václaváku, demonstrace z Letné, ta shromáždění, tak to mi připomíná tu atmosféru, tu euforii, to nadšení a to ve mně pořád budí tu krásnou vzpomínku na ty roky.

18) Co je pro vás i dneska symbolem z toku 1989?
Odpověď pamětníka: Rozhodně je to pamětní deska na Národní třídě, protože kdykoliv jdu okolo, tak si na ty události vzpomenu. Vzpomenu si na to, jak jsem tam těsně po těch událostech byli s dětmi. Jak to tam celé bylo plné svíček, kytek a tak. Dodnes ten obraz vidím a kdykoliv proběhne ten pietní akt na tomto místě, tak si an to vzpomenu. To je pro mě takové symbolické místo té revoluce 89.

19) Máte nějaký příběh z roku 1989, který se vás týkal?
Odpověď pamětníka: Tak mám jeden příběh a sice, že mě třeba komunisté v té době „milovali“ a kteří by byli nejradši, kdybych se houpal na nějaké lucerně ve městě. Tak mi třeba během dne vypustili pětkrát auto, takže jsem si třeba půjčoval od kamaráda pumpičku a on šel za půl hodiny na jiném místě a já jsem mu o ní říkal znova. A pak mám ještě druhý takový příběh, kdy se mě snažili v noci shodit ze silnice ale to už zase tak zajímavé není. Takže to jsou mé takové osobní příběhy z revoluce, které mám.